Zlatý kompas

Poprvé jsem viděl asi před dvěma lety, ale s odstupem doby bych nedokázal děj souvisle vyprávět, ba co více, většinu jsem zapomněl. Po druhém zhlédnutí jsem si příběh vcelku užil. Především po výtvarné stránce je líbivý. S předlohou je to horší. Před lety jsem si přečetl od P.Pullmana Jantarové kukátko a byl jsem nadšen, než jsem zjistil, že se jedná o poslední díl trilogie. První dva jsem ještě neotevřel...Mé hodnocení se proto opírá jen o film, který mne pobavil. Vedle triků mě nejvíce zaujala N.Kidmanová. Ani se nedivím T.Cruisovi, že se s tou mrchou rozvedl...To je samozřejmě vtip, ale jako zákeřná bestie jest neodolatelná. Škoda nevyužitého potenciálu D.Jacobiho, Ch.Leea či D.Craiga. Jde však o rodinný snímek, snad až na poměrně drsnou bitvu, kde příběh Lyry je na prvním místě. Narozdíl o mnohých komentářů mě mrzí, že pokračování zřejmě nevznikne... (10.04.2011)

Hrozně dětské, moc barvičkami přeplácané, až trapně optimistické, ale nakonec i velmi svižné. Takový je Zlatý kompas - fantasy, která se jako další na nezastavitelném manufakturním pásu snažila dokázat, že kvalitám Jacksonovského Pána prstenů se dá minimálně vyrovnat. Jenže ono to asi vážně nejde (což je dobře), a jediný člověk, který by to mohl dokázat, má aktuálně ve spárech další tolkienovskou libůstku, Hobita. Chriz Weitz, tvůrce skvělých Prciček, se prý kdysi ke Kompasu vyjádřil, že "na to nemá" a režie se ujmout nechtěl. Tak PROČ mu hollywoodská mašinérie tak jako tak vtlačila scénář do rozklepaných rukou? Snímek je to sice nápaditý a nuda u něj až na několik slabších výjimek nehrozí, jenže jinak je to děsně tupé a arogantní: jak mohli tvůci počítat s dalšími díly (Zlatý kompas končí v podstatě jako Společenstvo prstenu), když atmosféra si vzala s velkou grácií dovolenou, herci velkých jmen tu hrají pět minut a hlavní postavou je předčasně vyspělá otravná holčička? Zvířecí démoni jsou sice super nápad (Pullmanův!), ale na nezapomenutelnou výpravu do světa fantazie to nestačí... (05.10.2009)

Hodně zvláštní, nevím co si o tom mám myslet. Nebylo to moc dobře pojatý. Tady se hrozně snaží poukazovat na všelijaké vymoženosti, které se podobají věcem našim se zvláštními odchylkami. Nechápu proč za každou cenu se toho tam musí tolik prezentovat divákovi. Vytřískat toho co nejvíc, aby nás to zaujalo. Mě to časem přišlo trochu moc. Tak malá holka má zachránit svět? Nechají jí jen tak samotnou potulovat se všude kolem, když jí mají v hledáčku ti zlí. Jen tak s ní hodí řeč cizí osoby a hned se s ní spolčí? Nemám z toho moc dobrý pocit. To všechno navíc ještě podtrhl neskutečně pitomý dabing, kde malý kluk má hlas 20ti letého mladíka a 30tiletá lítající čarodejnice bez koštěte má hlas 12ti leté dívky. Možná jsem moc kritický, ale když mě něco u filmu štve, tak si nemůžu pomoct. Asi jediné pozitivum a co se mi na tom líbilo byly "daemoni", aspoň něco co bylo trochu zajimavý. (28.01.2012)

Pán prstenů je nedostižný, o tom není pochyb, ale oproti bezkrevné Narnii (Eragon je sračka, se kterou si kompas srovnání nezaslouží) je Weitzova adaptace pokladem, který se může stydět akorát za svou délku, které chybí minimálně dvacet minut, aby spousta scén (převážně uprostřed snímku) nepůsobila nemístným, zjednodušujícím dojmem. Weitz není zlý scénárista, ale měl jsem neustále pocit jakoby ho někdo nutil stříhat na pro děti snesitelnou délku, přičemž si Chris zapomněl uhlídat i to hlavní - příběh. Ten je nakonec soudržný a má stále velký potenciál do budoucnosti, ale s větší délkou mohl být vytěžen mnohem lépe. Nicméně, Weitz dokázal, že není jakožto fantasy začátečník takové pako, jakým je bezpochyby Andrew "neumím nic jiného přebarvovat záběry" Adamson, a odvádí výbornou práci jak s herci, tak s trikovými scénámi, které ani jednou nebuší do rohovky silou Eragonovy pěsti. Největší devizou a nadprůměrnou spásou kompasu však nejsou trikové orgie, ani fajnově plynoucí režie, ale trojúhelník D.B. Richards-Nicole Kidman- Sam Elliott. Malá herečka rozhodně má, jako každý dětský herec, mezery v projevu, ale je přesně tím rozkošným diblíkem s lišáckým úsměvem, jakým Lyra je a má podle knižní předlohy být. Sam Elliot si napravuje reputaci po zmršeném Ghost Riderovi a ukazuje, jak má vypadat drsný kovboj a sladce přenádherná Nicole samozřejmě nic nezkazí, stejně jako po vzoru knihy zastrčený Craig. Není to dokonalé a možná jsem nakonec trochu zklamaný, vzhledem k tomu, že jsem ve Zlatý kompas věřil celou svou duší, ale i tak jsem s výsledkem spokojený a na případný druhý díl se i s Weitzem za kamerou těším. A nejen proto, abych konečně viděl poslední tři kapitoly z prvního dílu mé oblíbené knižní série. 7/10 (06.12.2007)

První dějství: Lyra zjistí, že je důležitá. Považte, že umí jako jediná užívat Alethiometr, k jehož zvládnutí jsou třeba roky a na univerzitě se o to kupodivu nikdo nepokusil. Druhé dějství: Lyra zjistí, že není všechno zlato co se třpytí a že drsná slupka může skrývat dobré jádro. Třetí dějství: Lyra zjistí, že medvědi nejsou jen na hraní, ale občas mohou být i nasraní. Čtvrté dějství: Lyra zjistí, že nezávislé silné sebevědomé čarodějky se v boji starají především o to, aby vypadaly sexy. Titulky: Flanker.27 zjistí, že je nasraný jak lední medvěd. Uspěchané, usekané, nepůsobivé, příliš vysoká koncentrace situací deus ex machina. Nicméně kniha to může být dobrá. (24.09.2008)