Michael Clayton

Michael Clayton, nebo-li „nejsložitější“ film nominovaný za rok 2007 na Oscara, je tak trochu divný kus. Jako jeden z mála sonduje mezi právníky s vkusem a není načichlý melodramatickou ideologií zlehčování, ani neotravuje komplexem rozjuchaných advokátů (právníci v Claytonovi jsou melancholičtí a chudí...). Tony Gilroy shledal, že režiséři by mu jeho script akorát zprznili (není se čemu divit, v rukou populisty by se film značně zjednodušil), proto si svoji právničinu sestavil raději osobně. A dobře udělal. Tony nezapře povolání scénáristy a celé dvě hodiny straní statické dějovosti na úkor dynamické dějovosti. A dobře dělá. Těžko říct, jestli je Michael Clayton určen spíš k dekonstrukci, nebo k prožívání, ale v závěru zanechává v člověku ten známý - zato nevšední - vnitřní neklid, že měl do činění s čímsi... nevšedním. (09.02.2008)

Nejvyšší rating Claytonovi nedám, na to je až příliš chladný a odstupem natočený, ale jinak je to veskrze profesionálně natočené a působivé dílko o zlořádu v právnických a podnikatelských kruzích, o síle peněz a neukojených ambicích jedné bezkrupulózní manažerky. Film, který má hlavu a patu, přesvědčivou motivaci svých postav, výborné herecké obsazení a tomu odpovídající špičkové výkony, zkrátka a dobře film světové úrovně. Vůbec není náhodou, že jedním z producentů byl režisér legendárního thrilleru Tři dny Kondora. Až příště budou chtít čeští filmaři páchat pokusy o thriller, jako byli Hranaři, měli by se aspoň zkusit podívat na něco od své zámořské konkurence, aby z toho zase nevznikla trapná parodie. Celkový dojem: 80 %. (11.12.2011)

MICHAEL CLAYTON patří k filmům, o kterých netřeba moc psát, stačí je „bez námahy“ vnímat, jako by i jeho úspěch vzešel „pouze“ z dobrého režisérského úsudku a dobrých herců. Je to velmi, velmi dobrý film – tak dobrý, jak jen „malý“, do sebe uzavřený film může být. Netrpí chybami, kterými by si naběhly obdobné současné filmy; Tony Gilroy náznaky nepatřičných ambicí, které látka implicitně obsahuje [narativní hra, právnické drama s liberální agendou, paranoidní právnický thriller, oscarové výkony ve vedlejších rolích, rodinné melodrama, výrazný oblouk polepšení se hrdiny atd.], výborně tlumí, ale zároveň nepodléhá současné módní tendenci „špinavých“ filmů s temnou atmosférou a nekorektně se chovajícími hrdiny, které prvoplánově komplikují (ne-li znemožňují) citovou identifikaci. Gilroy emoce zná, jen je úsporně halí do ryze vizuálních komentářů a neokázalých dialogů. Jinými slovy zbavil příslušné žánry (právnické, trochu i rodinné drama) patiny mnohokrát viděných klišé, psychologizování a přepjatých emocí, ale přitom dokázal natočit velmi empatický film. (27.01.2008)

Tentokrát začnu citací trefného komentáře kolegy Superpero: "Film s nejdelším rozjezdem v historii." Na druhou stranu ta ocenění - 1 Oscar 1 + 6 nominací včetně na nejlepší film. Já bych to viděl tak mezi - začátek je opravdu dlouhý a nepřehledný (málem jsem odešel), pak je to dobře natočené drama s mým oblíbeným Georgem Clooneym v roli uklízeče problémů velké právnické firmy. Ale stejně jsem nepochopil nejasně definované vztahy mezi subjekty předmětného právního sporu postižení občané, Kenner, Bach a Ledeen a firma U/North, což mi dost kazí i celý film (a podle komentářů ostatních nejsem sám). Myslím si ale, že i v obsahu na ČSFD je chyba a že Claytonova firma Kenner, Bach a Ledeen nevede spor p r o t i U/North. To je to dost zásadní vada i jinak docela překomplikovaného scénáře. Potěšilo mne, že v klíčové scéně filmu se i těžce zkoušený Clooney taky držel úsloví: "Nechte to koňovi, má větší hlavu." Trailer: http://www.csfd.cz/film/223275-michael-clayton/videa/ (01.07.2009)

Tváří v tvář přesvědčivému výrazu bojovníka Clooneyho a Howardovým tklivým tónům se se svým hodnocením možná cítím i provinile, ale jakákoli spásná idea, varovný prst nebo dusivá výpověď se topí v nedořečené a přesto zbytečně propletené nudě, která minutu od minuty stále jasněji plyne k nepřekvapujícímu závěru. (21.08.2008)