Lantana

Psychologické pomalu plynoucí drama s krimi zápletkou pro odrostlé. Nádherně vykreslená mozaika komplikovanosti vztahů, lásky, nelásky, vyhoření, touhy, víry a lhostejnosti......zpočátku jsem na to koukal s nedůvěrou, ale pomalu plynoucí děj a jeho vrstevnatost a propletenost osudů několika hlavních postav mě dokázali nakonec naplno zaujmout. Celá ta komorní, neokázalá, ale opravdová atmosféra je silně nakažlivá, všechna ta kumulovaná zklamání a frustrace mistrovsky podané a už dlouho se mě nedotkl chlapský pláč jako tady. A když k tomu na závěr filmu zazní tato nádherná latino music značí to jediné......výborný film. (01.02.2015)

Měl jsem tady připravený poměrně rozsáhlý a dozajista i zajímavý komentář, ale teď vidím, že mi ho zputnik vyfoukl. Nevím, jak se k němu ten darebák dostal, ale až to zjistím, zažaluju ho za porušení autorských práv. Ten chlap mi snad normálně leze do mozku, a já o tom ani nevím. No to je hnus, velebnosti, todleto. O čem jsem to mluvil? A jóó, Lantana. Dobrej film, fakt dobrej film. Ne na 100%, ale zase na víc než na 80%. A má takové realistické vyznění. Sakra, jako bych todleto už někde... a jóóó, zputnikův komentář. Ten chlap ale píše dobrý komenty, co? A někdy jako by mi bral doslova slova, ééé, chci říct myšlenky z hlavy. Tak mě napadá, jestli on mi je fakt nečte. Ale nemluvil jsem už o tom? Ta hlava, ta moje hlava. A ty hlasy, co mi v ní pořád zní... O čem jsem to mluvil?... Lantana? A co že to má jako být?... (10.09.2005)

Lantana hrála na mou strunu ve všech možných tóninách. Mozaika vzájemně se proplétajících vztahů dokázala pojmout i kriminální tématiku. Hudební doprovod atmosféru dotvářel a umocňoval. Jednotlivé osudy s sebou přinášely spoustu otazníků a mě bavilo přemýšlet nad různými alternativami příčin. Např. proč psychoterapeutka nesnášela jednoho ze svých klientů, proč napsala knihu o násilné smrti malé dcerky,... Herecké výkony zdařilé, oceňuji neokoukané a neotřelé tváře. (11.07.2011)

Už není obohacující. Je jako latina. Netrhá levandule, bledulemi sytí dny, svítí očima. Láska prochází trním, s Ariadninou nití. Zatáhla se do ebenu. Zatížila hlavní proud, zátiší intimit. Uletěli jí platoničtí Amorové. Upíjí vícevrstvé, náladové latté. Naléhavé, pichlavé smutnění. Přemýšlí o ní. Páry v oparu erbovní Magnolie. (11.06.2023)

LANTANA je pro mě film o "odvrácené straně Měsíce". Potemnělý film, který důrazem na absenci důvěry a lásky, poukazuje právě na jejich nezbytnost a potřebnost v našich životech. Vynikající příběh, který tepe pomalu, pozvolna, ale s každou minutou o to více a více tíživěji. Přiznám to a přiznávám to rád: mám rád filmy s propletenými životními příběhy. Tento je přímo (v tom nejlepším smyslu slova) zašmodrchancem jako keř lantany samotný. Nezjevné vazby, které se ve finále ukáží jako vazby blízké a pevné, mnohdy až nepříjemně semknuté. Dále: miluji filmy s realistickým vyzněním, které počítají s prvkem zběsilé a nepříjemně nevypočítatelné náhody. Vždy mi ve filmu vadily a vadí záběry kovboje/agenta, který vyskakuje z 1. patra a dopadá přesně na toho svého koně/do sedadla toho svého Ferrari. Život mě prostě naučil, že a) buď je kůň o 3 metry dále nebo za b) se čirou náhodou hotelový poslíček zdržel s mým Ferrari u SHELLu. Tento film, přesně odpovídá mému chápání reality - nikoliv vždy nepříjemný a nepříznivý stav; jen prachobyčejně nevypočítatelný a netikající přesně tak, jak si ideálně představujeme. A závěr filmu? Potěší... alespoň tak tomu bylo u mě. Miluji filmy s tím jakýmsi "magnolioidním zklidněním". Shrnuto a podtrženo: Je to méně než 100% a více než 80%. Nakonec se rozhoduji pro 90% (se zaokrouhlením dolů na 4 hvězdy) - snad pro příliš pomalu tepající tempo. (20.06.2005)