Na cestě

Ono na základe Kerouacovej predlohy som nemal veľké očakávania, ale toto zaostalo aj za tým. Tých filmov o znudenej mladej generácii, čo nevie čo skôr so sebou tak šukajú, drogujú a zase len šukajú, tých tu už bolo dosť. Aký mal ale film zmysel, čo komu priniesol a to za skoro 2 a pol hodiny. Skutočne len pramálo. (17.10.2015)

Knižní předloha společně s hereckým obsazením vytvořila neuvěřitelně nadějný potenciál pro zachycení nereálně reálného života nevýrazného pisálka. A jak dokonale mohla tato kombinace vypadat ve snech, tak dokonale byla promarněna. Napálená stopáž s táhnoucími se záběry navozuje atmosféru sice retro-podmaňující, na straně druhé i ale až k uzoufání pomalou a stagnující. Význam protagonistů se střídá jak současné módní trendy a bez znalosti knižního veledíla se nezasvěcený divák může v ději mírně ztrácet. Jak ve smyslu na které postavy se zaměřit, tak i v příběhu samotném, který se scenáristicky nevydařil a zamotává se do nepřehledné smyčky. Což o to, že ta smyčka je plná komických excesů, o těžkých životních ranách a drogové jízdě obecně, když je to po půl hodině stále jedno a to samé dokola. Je mi tedy tak trochu líto především dua Amy & Viggo, jejichž role mi v tomto snímku připadají vyloženě zbytečné. Spontánně tedy zklamání a palec dolů, s odstupem času se ale dojem nevytratil tak rychle, jak bych očekával, takže vyloženě tragédii Salles nevytvořil *smířlivé gesto*. Nejlepší soundtrack z filmu: Main Theme. 60 % (04.05.2014)

Zase rozervané srdce Jack Kerouac, ale podruhé už mu na tenhle lep neskočím. Na cestě se totiž opět tváří jako cestovatelský dobrodružník o vlkovi samotářovi. Ve skutečnosti Jack vůbec neví co chce a tak se opět zmítá mezi samotou, sexem, chlastem a road vyjížďkami, které vždycky končí stejně. Big Sur ještě šel díky skvělému prostředí. Tady už jsem ale měl s těmi 140ti minutami hodně. co dělat. (30.10.2014)

Beatníci, to je generace Američanů, kteří se postavili pořádkům a vytvořili naprosto nový směr, především pak v literatuře, ale vlastně tak trochu i v životě. Jack Kerouac, William S. Burroughs, Neal Cassady nebo básníci jako Allen Ginsberg. Tohle jsou jména, která jsou dodnes spojována s něčím, co lze považovat za buřičské, něco, co nejde ruku v ruce s americkým snem. Nechci přehánět, ale myslím, že by se beatníci dali porovnat s francouzskými dekadenty, i když si myslím, že ti zašli ještě o něco dál. Mezi beatníky byli poměrně pracovití lidé, kteří prezentovali své názory tvorbou, nemuselo se nutně jednat o bohémy. "On the Road" (česky "Na cestě") je knihou, kterou Kerouac napsal jako životopisnou. Sice změnil jména, ale to dělal snad ve všech svých knihách. Vypráví však o sobě a o svém setkání s Nealem Cassadym, které navždy ovlivnilo jeho poměrně krátký život. Cassady se objevuje hned v několika Kerouacových knihách. "On the Road" je snímek, který skutečně vypráví příběh o cestě. Jako kdyby si producenti uvědomovali stereotypnost Hollywoodu a sami ji podporovali tím, že se režisérem stal Walter Salles. Když už natočil "Motocyklové deníky", proč by nenatočil další road movie. Nutno říct, že film "Motocyklové deníky" mě zaujal mnohem více. Trochu se bojím toho, že kniha "Na cestě" bude dál legendou, ale ne kvůli filmu. Snímek si budou lidé pamatovat hlavně proto, že zde Kristen Stewart ukázala prsa. Což mi přijde dost málo, jako pamětihodnost. Film je místy prostě trochu nudný, nezachází do detailů, i když by mohl být skutečně kritický, jak ke společnosti, tak k postavám samotným. Mohl by být drsnější, ale není. Potom je to jen road movie, které má něco málo z "Jízdy" Jana Svěráka. Asi bych se radši na tu "Jízdu" mrknul. "On the Road" nepřináší nijak zajímavý pohled na svět. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/tobruk-valcik-s-basirem-2-dny-v-new.html (04.03.2013)

Kerouacovu knihu jsem četla už asi před deseti lety a říkala jsem si, že je to nezfilmovatelné...no, zfilmovatelné to tedy nakonec je, ale měla jsem s tím stejný problém jako s předlohou - příběh se vlastně vůbec nevyvíjí a nikam nesměřuje a nekonečné sexuální a drogové eskapády začnou po chvíli nudit a hlavních hrdinů vám začne být hodně líto. Garrett Hedlund exceluje v roli Deana, což bych po jeho výkonu v Tronu nikdy nevěřila, jeho vnitřní rozervanost z něj úplně sálala, až to bylo nepříjemné. Je to ale hrozně roztahané, chvílemi nudné a výsledek je stejný jako knižní předloha - jedna velká póza, která si hraje na něco, co rozhodně není. (27.04.2013)