Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Alex odjede s manželkou Verou a dvěma malými dětmi z města na venkov, aby prožili několik dní v jeho rodném domě, stojícím na samotě v rozlehlé krajině. Během pobytu Vera oznámí Alexovi, že je těhotná a že dítě není jeho. Rozlícený Alex trvá na potratu. Děti pošle na několik dní ke známým a s pomocí svého bratra Marka zařídí zákrok. Celá událost však nezůstane bez následků, jež Alexe přimějí k zamyšlení nad oprávněností jeho jednání. Očekávaný film Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 vyhrál benátský festival se svým debutem Návrat, byl inspirován krátkou prózou Williama Saroyana Směšná záležitost (1953). Režisér zde podává obraz rodiny, která se ocitla v krizi, a zavádí nás do blíže neurčeného času a prostoru (natáčelo se však v Moldávii, Belgii a ve Francii). Ústřední dvojici vytvořili Konstantin Lavroněnko a Maria Bonnevieová, hvězda skandinávského filmu. Andrej Zvjagincev (1964, Novosibirsk) vystudoval hereckou fakultu na Novosibirském divadelním učilišti (1984) a hereckou fakultu na moskevském GITIS (1990). Jako herec se podílel na několika divadelních projektech, účinkoval v reklamách. Hrál v epizodních rolích televizních seriálů (Buděm znakomy/ Seznámíme se, 1999) a také ve filmech, např. Širli-Myrli (1995, r. Vladimir Meňšov, uveden na karlovarském festivalu v roce 1996). K režii se dostal prostřednictvím TV krimiseriálu Čornaja komnata (Černý pokoj, 2000), pro nějž natočil tři díly. V roce 2003 debutoval celovečerním hraným filmem Návrat, který se stal událostí několika festivalů. Výrazně duchovní rozměr vyprávění charakterizuje i jeho následující Vyhoštění, na němž opět spolupracoval s kameramanem Michailem Kričmanem. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (74)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Film jsem poprvé zhlédl v r. 2007 na MFF v Karlových Varech a hluboce mě zasáhl. Dodnes mi v paměti uvízly dlouhé záběry auta projíždějícího kolem temných instrustriálních prostor za doprovodu znepokojivého hudebního doprovodu - nádherná kamera, lokace a hudba jsou hlavní poznávací znaky tohoto neobyčejně působivého snímku. Když jsem si film znovu pustil po letech, nyní mnohem lépe obeznámen s dalšími Zvjagincevovými filmy, oslovil mě srovnatelnou měrou jako tehdy ve velkém sále Thermalu. Již úvodní dlouhá scéna sledující jízdu auta po polní cestě předznamenává, že jde o filmařsky suverénní a ambiciózní počin, který své karty vykládá pozvolna na prostoru rozmáchlé stopáže 2,5 hodiny. Komorní příběh sleduje osudy několika postav (výborný Konstantin Lavroněnko v hlavní roli Alexandra), z nichž nikdo není zcela bez viny a film mnoho motivů pouze naznačuje, aniž by dával jednoznačné vysvětlení. Saroyanův text "Směšná záležitost" z r. 1953, jímž je tento film inspirován, podle všeho zatím nebyl přeložen do češtiny (nebo se mi ho alespoň nepodařilo dohledat), což je škoda, protože bych si ho nyní s chutí přečetl. Zvjagincev je rozhodně nejzajímavější současný ruský filmař, kterého znám - každý jeho film představuje výjimečný divácký zážitek, ze kterého se vzpamatovávám celou věčnost. ()

Raevan 

všechny recenze uživatele

Kamera a záběry, jež mi vždy připomenou hranice vizuální krásy a dokonalosti doprovázejí tento film, který je sice jiný než Návrat, ale stále výborný a tajemný, ač je pravda, že filmu trochu uškodilo násilné vysvětlení v podobě retrospektivy.. Ledový charakter tohoto ruského "kmotra", jehož hraje levroněnko, je vskutku pozoruhodný.. ()

Reklama

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Peklo ve ztrátě spojení - tíživé, jako by na vás hodil deku... Každé vyhoštění je dlouhodobě neúnosné, ale to ze srdce je jasně nejhorší. Ponuré drama s neřešenou předehrou a tragickou dohrou nezapře svůj původ - bezvýchodnost situace konejšená spojenectvím s přírodou - vane vítr, šumí stromy, zpívají ptáci, bubnuje déšť... podobně, jako v mnoha jiných filmech... ale pravděpodobnost, že vás tvůrci tyto úkazy donutí vnímat opravdu intenzivně, je v porovnání s ruskou poetikou dosti mizivá... například scéna s oživením potůčku za deště je překrásná a očišťující, zvlášť v kontrastu s naturálním duševním utrpením, které na vás, v interiérech vytuněných těžkou melancholií, dopadá a společně s depresivním duněním hudby nutí až k fyzické účasti. Ale stejně, jako při Návratu, i tentokrát postrádám červenou nit k orientaci mimo hlavní děj. Na nedořečenosti s filozofickými průniky nejsem stavěná a co ve své těžkopádnosti nepochopím přímou cestou, mě neuspokojí, kdo si ale rád dělá z hlavy pařník s vědomím, že úrodu stejně nesklidí, bude patrně unešen. Mně musí na tři hvězdy postačit prožitek z vjemů. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Vyhosteni sice neni lepsim filmem jak Navrat, jak asi kazdy tise doufal, ale i film, ktery potvrzuje vysoke kvality rezisera, si zaslouzi pozornost. Zvlast kdyz tim reziserem je Andrej Zvjagincev, ktery je zde sice na rozdil od Navratu slabsi s kazdou pribyvajici minutou a ke konci i zbytecne doslovny, ale citici tradici ruskeho kina ala Tarkovskij. Zvjagincev ale nekopiruje a pokud vzdava poctu, tak vzdy tak, aby to slouzilo zvolenemu materialu, nemluve o tom, ze snad krom vody jakozto ocistneho prvku a zdurazneni vztahu mezi clovekem a prirodou nema moc s Tarkovskim co spolecneho. Jeden Andrej (T) ve svych dilech uziva pomale hypnoticke kamery posouvajici se nevidne dopredu a navozujici tak tu spravnou melancholickou atmosferu, vyjimecnych individui (jedincu se zvlastnim nadanim) a dialogu jako nositelu filozofickych sdeleni, nevyhyba se psychologizovani a sazi na zvukove efekty a hudbu dotvarejici naladu vyvolaneho peclive zkomponovanym obrazem; to jiny Andrej (Z.) zase nechava kameru stat a neuziva vyrazne ruchu ci hudby k dokresleni situace, jeho postavami jsou, psychologicke drobnokresy zbavenei normalnimi lidmi a nikoliv vyjimecnymi osobnostmi, dialogu je ve Vyhosteni asi tak na pet stran a ani to ne a hudba zazni akorat v uvodu a v zaveru samotneho snimku, otazky se kladou prevazne moralni, nikoliv filozoficke. Zrcadleni Navratu s Vyhostenim dodava obema filmum na nove rovine, ale uprimne, zajimalo by mne, jak by se Zvjagincev vyporadal s urbanizovanou zapletkou, protoze uvod a zaver ve meste je to nejlepsi, co tyhle 2,5 hodiny nabizeji. ()

Richie666 

všechny recenze uživatele

Zvjagincev mě svým druhým filmem pro změnu zklamal. Příběh se odvíjí pomalu a v komorním duchu, že sice zbývá spousta času k zamyšlení, ale dál není nic. Příliš viditelná je inspirace Tarkovským, o čemž nepochybuji jako o záměru, leč na mě to bohužel působilo spíše jako vykrádání jeho stylu než jako jeho pocta. Největší problém mně však dělalo strávit pointu. Asi proto, že jsem z filmu dostatečně nepochopil PROČ to muselo být zrovna takhle, takhle vykonstruovaně. Musel jsem nad tím hodně kroutit hlavou. ()

Galerie (48)

Zajímavosti (1)

  • Filmovanie prebiehalo vo Francúzsku, Moldavsku a Belgicku. (MikaelSVK)

Související novinky

Seminář duchovních filmů

Seminář duchovních filmů

14.03.2014

Od 21. do 23. března 2014 v hodonínském kině Svět proběhne I. ročník Semináře duchovních filmů. Vrcholem programu bude strhující dvouapůlhodinový film Na druhé straně kopců nejznámějšího… (více)

Reklama

Reklama