Žízeň

Bakjwi je o5 filmem na kterej jsem už kdysi narazil ale víceméně jsem mu nevěnoval větší pozornost. Nyní když jsem na film dostal doporučení od uživatele stan67 za což mu tímto děkuju jsem tedy filmu už pozornost věnoval. Ikdyž bez mučení přiznávám, že až tolik mě film nelákal. Prvním důvodem byla jeho delší stopáž. Druhým důvodem bylo téma. Filmy o degustátorech červený tekutiny už delší dobu nepatří zrovna k mým vyhledávaným. Ikdyž je pravdou, že v poslední době jsem na pár velice solidních kousků s touhle tématikou narazil. A Bakjwi rozhodně můžu zařadit k nim. Tahle upířina made in South Korea nenudí ba naopak neustále mě něčím překvapovala. A i při delší stopáži tu není téměř žádnej prostor pro nudu. Což se u takových stopáží stává málokdy. Takže nevidím důvod proč nedát silný 4hvězdy. (13.12.2023)

Mno, tak tenhle film musím ještě vstřebat...Ani po roce se mi to nepodařilo, takže dávám 2*, eskalace násilí byla podle mě neúnosná (viz zvracení krve flétnou) a zcela zbytečná (šílená krvelačnost a upírskost až za hrob). Tahle půlnoční projekce se prostě nepodařila, že, Matěji, Káťo, Adam a Markéto? :) /MFFKV 2009/ (09.07.2009)

THIRST je upirína hustá, ako dehydrovaná krv človeka po niekoľkodňovom alkoholovom absťáku. Bez akéhokoľvek redšieho hemoglobínu. Nekompromisný, a ani nie tak fantasy, ako príbeh zo života, ktorý by mohol mať aj nálepku ,,podľa skutočných udalostí´´. A je tu skvelo vyobrazené, kto sa vlastne akým nosferatom stane, a to vzhľadom na jeho predchádzajúci život. Nie z každého sa stane krvlačný predátor, či mocichtivý pán. Je to iba a iba len vo vašom DNA. (23.06.2023)

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)

Antická tragédia po upírsky. Upírska love story po kórejsky. Park je dozaista jedným z najsvojskejších súčasných filmárov, ktorý dokáže známe témy robiť štýlovo a nápadito. Smäd je bizarná, komediálna, tragická, krvavá jazda, ktorá zábavne prepája upírsku mytológiou s antickou tragédiou, pričom diváka dokáže nadchnúť úchvatným vizuálom, nápaditou kamerou a... skvelým Kang-ho Songom. Aj keď to Parkovi trocha "vŕzgalo" v nevyváženosti aktov, svojimi zvratmi a využitím postáv v príbehu ma dokázal Smäd vrátiť do deja. Zábavný a zaujímavý počin, ktorým Park obohatil upírsky žáner. (08.03.2015)