Žízeň

Stejně komplexně jako se dříve ve filmech Oldboy a Nebohá paní Pomsta chopil tématu pomsty, rozvádí nyní režisér Park Chan-wook různé aspekty spojené s upírstvím. Upíři na sebe váží mnoho nosných motivů (víra, sexualita, morálka, nesmrtelnost, láska), které v jiných dílech byly pouze naznačeny, nebo singulárně upřednostněny na úkor jiných. Park dokázal do jednoho filmu vtěsnat všechny, přičemž z každého vytěžil maximum. Film tak nedrží jednu stylovou rovinu a náladu, ale s Parkovou inscenační bravurou úchvatně přechází mezi zádumčivostí, absurditou, nadsázkou a vypjatostí. (05.07.2009)

Tak tomu poviem upírska romantika ako hrom. Drásavosť duše ako umelecké dielo, musím priznať, že Park ma opäť raz dostal. Tento raz veľmi nápaditou, obsahovo a formálne prepracovanou nielen hororovou drámou, v ktorej sa rozoberajú otázky viery, hriechu, morálky, sexuality... Formálne tu Park prechádza snáď všetkými možnými žánrami od drámy, hororu, thrilleru a dokonca sa tu nevyhol ani čiernemu humoru. Tieto jednotlivé filmové prvky veľmi osobitým prístupom strieda a spája, čo vyvoláva u diváka pocit neustálej pútavosti. Zároveň však tuší, že každú chvíľu príde niečo nové, niečo možno ešte zaujímavejšie a vôbec sa pritom nedá predpokladať ako sa bude budúci dej vyvíjať. Na druhú stranu si uvedomujem, že možno snímok nie je určený pre každého, zdĺhavosť niektorých dialógov a scén môže mnohých odradiť. 85/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (29.01.2016)

Zábava preveliká, miera bizarnosti značná. Asi ako keby sa sused Záviš premenil na upíra, začal prášiť Kristínku a potom spolu vymárovali všetko v dosahu, vrátane Mafie a Pištu Hufnágela. Inak povedané: čakal som aj komediálne prvky, ale scény až v duchu raimiovskej krvavej grotesky ma zaskočili. A možno je škoda, že to Park hnal až tak na hranu, pretože nános gore, digitálnych efektov a (väčšinou sexuálnych) podivností prehlušil inak vrstevnato poňaté upírske klišé. Zahrané a natočené je to ale bravúrne - záverečná scéna na útese je jednoducho geniálna. (17.01.2010)

Nechci znít kacířsky, ale ačkoli je Bakjwi asi tak stokrát lepším a nápaditějším filmem než Stmívání, u druhého jmenovaného jsem se bavil víc. Sice na jeho účet, nicméně aspoň něco. Žízeň je pro mne přesně tím typem filmu, který míchá žánry tak zběsile, že se jejich efekt nakonec nenásobí, nýbrž totálně ruší. Na spoustu lidí to evidentně funfuje, na mne bohužel ne. Zaujalo mě až asi posledních čtyřicet minut, které to vytáhly na tři hvězdy. (15.11.2009)

50 dobrovolníků podstoupilo lékařský experiment, ale přežil pouze jeden – katolický kněz, který teprve postupně začíná zjišťovat, že se z něho stal upír. Jako horor to nefunguje, protože jediné monstrum je hlavní hrdina, takže není o koho se bát. Je tedy třeba to hodnotit jako drama, ale popravdě řečeno jsem od věhlasného režiséra čekal víc. (15.07.2009)