Žízeň

Asijský katolický kněz pro podstoupeném lékařském experimentu dostane neutuchající chuť na krev a současně požádá manželky bližního svého. Romantické horrorově mysteriózní psychologické drama? Ano, všechno tohle to je. Že vám to zní jako Stmívání? Na to zapomeňte. Korejci jsou v podobných horrorově laděných dramatech mistry a i v tomto případě ťali přímo do živého. Výborný příběh, skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů, až soft porno erotika a naprosto úžasná závěrečná scéna na útesu. Trochu psycho, trochu drsnosti ve stylu Terezy Raquinové (Bakjwi by vlastně mohlo být jejím hodně volným převyprávěním), trochu komedie. Možná by to nemuselo být tak dlouhé, ale jinak je to hodně povedeně namíchaný mix, v němž obě hlavní postavy od počátku filmu k jeho závěru ujdou velmi dlouhou cestu a mezi tím, čím jsou na začátku a tím, čím jsou na konci je dost podstatný rozdíl. A obzvláště hlavní hrdinka je fakt výborná (nejen pro to, že je to Asiatka, pro něž mám fakt slabost). (17.02.2013)

Predem vseho musim rict, ze aby jste si byli aspon trochu schopni utridit nazor na tento film, je naprosto nezbytne videt ho az do sameho konce. Ne proto, ze konec je nejak zavratne dulezitou casti filmu, ale proto, ze Zizen je od zacatku az do konce protkana scenami, ze kterych clovek muze mit smisene pocity. Ty se vsak jako skladanka utridi v neco vyjimecneho. Urcite to neni film pro kazdeho a jsem si jista, ze bude mit velmi rozporuplne prijeti i u nas v CR, nicmene dle meho nazoru si oceneni z Cannes zaslouzi. Pribeh at uz je sebevic pritazeny za vlasy, pusobi skutecne a plyne a i pres pomerne velkou davku zvlastnich efektu hladce a nekrecovite. Song Kangho by mel byt Jizni Koreu oficialne uznany jako narodni poklad. (10.06.2009)

Chan Wook Park navrátil upírům respekt, o který je připravili zubatí „emíci“ ze Stmívání. Jeho Žízeň je filmem hloubavým, racionálním z hlediska přístupu ke zvolenému tématu, psychologicky propracovaným a nabízí opravdu působivý a atmosférický zážitek. Park zůstává věrný své národní kinematografii, a tak je tento snímek prostý žánrových mantinelů, osciluje mezi klasickým hororem (upírské téma, atmosféra), slasherem (obstarávání potravy), psychologickým dramatem (oddaný kněz bojující s pudy), poněkud morbidní romancí (vztah kněze a adoptované dívky) a černou komedií (tradiční Parkův morbidní humor někdy hraničící až s groteskností), přičemž výsledný film je dokonale konsistentní. Parkovi se po skvělé trilogii o pomstě a rádoby indie komedii podařilo vytvořit strhující dekadentní upířinu a já se už nemůžu dočkat, s čím přijde příště. 90% (13.01.2010)

Proti upírům nic nemam, ale když chtěj ve filmu vystupovat tak ať využívaj svůj potenciál. To úpírský téma v tomhle filmu je úplně zbytečný a bezdůvodný. Celejch osmdesát minut jsem čuměl na nicneříkající slátaninu bez děje. Teprve potom se začalo téma využívat. A to už bylo řekl bych moc pozdě na to, abych přehodnotil situaci. A navíc mi přišlo k smíchu několik věcí např. katolický kněz si nechá píchnout virus, kterej z něho udělá upíra a poté se, coby onen kněz, vydá do temných ulic jako upír (příde mi to prostě hrozně bizarní). Už dlouhou dobu jsem se u filmu nenudil tak jako v tomhle případě. Všechno je to doprovázený hroznou a absolutně nehodící se hudbou a rádoby úžasnou kamerou. Film postrádá dokonce i atmosféru a napětí. Za poslední měsíc jsem viděl asi čtyři filmy asijskýho původu a všechno bylo výborný, ale tady jsem šlápnul fakt hodně mimo. (19.11.2009)

Bakjwi trochu trpí tim přehnanym mixem filmovejch stylů, což lehce odsouvá do pozadí Chan-wookovo filmařský umění a jeho cit pro vyjádření pocitů. Opět násilí a sex v dokonalý formě, skvostná kamera a pomsta nepomsta, která je tentokrát zabalená do upírskýho příběhu, kterej je tak trochu cítit západním světem. Ale to asi Chan-wookovi nemůže nikdo vyčítat. (10.12.2009)