Hodiny

Fantastický filmový koncert. Film je velmi věrnou adaptací (velmi dobré) knihy Michaela Cunninghama, scénář, kamera, výprava, hudba Philipa Glasse a samozřejmě i herecké výkony staví tohle dílo vysoko nad obvyklou Hollywoodskou produkci. Přesto s odstupem času dávám "jen" opravdu poctivé lepší 4*, protože mi v něm něco těžko identifikovatelného chybělo, ale neuvízl v mé paměti tolik, jak se mi zdálo po jeho shlédnutí. (20.09.2004)

Příjemně pomalé drama o čase, s oskarovým nosem Nicole Kidmanové. Více však zaujme příběh Meryl Streepové, a to hlavně díky samotné představitelce, která předvádí další ze svých osobitých hereckých výkonů. Po obrazové a hudební stránce není co vytknout a po té herecké už vůbec. V Hodinách se sešlo hned několik herců a hereček, kteří patří k těm současně nejlepším. Nicole Kidman, Meryl Streep, Julianne Moore a v neposlední řadě i Ed Harris. Všechny příběhové linie jsou zajímavé, ale po hodině a půl jsem se začínal nudit. Hodiny jsou až příliš pomalé a strašně těžce se hodnotí. Ale Stephenovi Daldrymu předpovídám světlou budoucnost, svými filmy si získal určitě nemálo fanoušků. (03.04.2007)

Moc hezká sonda do ženské duše, o to překvapivější, že autorem je muž. Jen upřímně doufám, že takovou duši nemají všechny ženy, to by nebylo příliš pozitivní. Zjistit se to však dá jen velice obtížně, poněvadž když se žena rozhodne, nenechá na sobě nic poznat. Půl práce tu dělá hudba, zbytek obstarává ústřední koncertní trio Streep-Moore-Kidman, vše za dohledu povedeně napsaného scénáře. Ten je rozhodně lepší, než jaký musí být román Virginie Woolfové. Pátou hvězdu přenechávám ženskému rodu, ten ji zužitkuje a odůvodní lépe než já. (27.07.2011)

Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). (02.01.2006)

Existenciálne bádanie ženskej mysle v neistote, pochybnostiach a nespokojnosti. Námet, naháňajúci strach, natočený mužom lepšie, než by ho kedy natočila žena. Nie všetky momenty som sa dokázal s trpiacimi postavami stotožniť, no v deväťdesiatich percentách stopáže som si našiel dokonca seba samého. Stephenovi Daldrymu sa podaril zázrak. A ďalšími zhliadnutiami to u mňa pravdepodobne vytiahne na 5*. Na prvý krát sa to všetko vstrebať ani nedalo. (02.08.2003)