Hodiny

Nemůžu se ubránit myšlence, že by mě Hodiny mnohem víc uchvátily, kdyby byly CELÉ o Virginii Woolfové. Ale to je jenom můj názor, navíc ani sám nevím, proč ten pocit mám, když i příběhy Laury Brownové a Clarissy Vaughanové jsou plné tragiky a emocionálně jsou velice silné a dobře vím, že bez nich by Hodiny byly úplně jiné... Co ale vím jistě, že v tomhle ryze ženském filmu se neztratili ani mužští herci, obzvlášť Ed Harris (proč se mi vybavil Pollock?), který byl podle mě na Oscara. Ani na vteřinu jsem se u Hodin nenudil, i když přiznávám, že bych vydržel civět na obrazovku s nastraženýma očima a ušima, kdykoliv bych zjistil, že "Tady je Glassovo". Myslím, že Hodiny budou zrát jako víno...ne objektivně, ale pro každého z nás, tak jak budeme procházet tímhle světem...ale jestli nakonec získají další rozměr nebo zoctovatí a budou působit víc zklamání než potěšení, to se neodvážím odhadnout ani u sebe. (19.05.2006)

Už napoprvé se mi tento film velice líbil, ale teprve teď, po druhém shlédnutí, vím, že je to jeden z nejzásadnějších filmů, které jsem kdy viděla. Ohromující je fyzická přeměna Nicole Kidman, které Oscar patří zcela právem, podobný herecký výkon se vidí jednou za pár let. Nejpřitažlivější z tří příběhů tří různých, přesto sobě navzájem velmi podobných žen, pro mne byl ten s Julianne Moore (paní Brownová), která žije zdánlivě šťastný život, ve kterém se ale dusí. Slovy Clarissy Dallowayové - její život je tak nesnesitelně triviální a ona sama, aniž by chtěla, je nucena řešit jen samé prkotiny, jako je narozeninový dort pro manžela. Na popud filmu jsem četla i knihu, srovnání je skutečně zajímavé, zejména proto, že film i kniha dokáží fungovat samostatně a obé jsou výjimečná umělecká díla. Ano! Dokonce i Amričané jsou s to natočit skutečně umělecký film. A na závěr musím říct, jak je pro mě zarážející, nakolik se mé pocity z vlastního života častokrát podobají postavám z knihy/filmu. Snad to je pravý důvod, proč nyní čtu "Jákobův pokoj" (mimochodom vynikající román Virginie Woolfové) a brzy se snad propracuji i k "Paní Dallowayové", pokud do té doby nezjistím, že někdo musí zemřít, aby ostatní mohli konečně šťastně žít... (04.02.2006)

Esenciálně ženský film, kde se vše točí okolo knížky Paní Bovaryová, napsané jednou z průkopnic feministické literatury, Virginií Woolfovou, která zároveň představuje jednu ze tří hlavních podstav (oscarový výkon Nicole Kidman). Zbylé dva ženské osudy jsou zasazeny do Ameriky padesátých let, respektive roku 2000. Mezi osudy hrdinek hned od začátku vidíme zřetelnou paralelu, která po čase nabývá hlubších rozměrů - např. v podobě do různé míry potlačovaných lesbických sklonů. Moc pěkně natočený film, který poukazuje na to jak rozdílně mohla žít "jedna" žena v různých etapách 20. století. Všechny tři ženské herecké výkony byly prvotřídní, nezapadli však ani ty mužské (zj. strhující Ed Harris). 80% (03.07.2006)

Příjemně pomalé drama o čase, s oskarovým nosem Nicole Kidmanové. Více však zaujme příběh Meryl Streepové, a to hlavně díky samotné představitelce, která předvádí další ze svých osobitých hereckých výkonů. Po obrazové a hudební stránce není co vytknout a po té herecké už vůbec. V Hodinách se sešlo hned několik herců a hereček, kteří patří k těm současně nejlepším. Nicole Kidman, Meryl Streep, Julianne Moore a v neposlední řadě i Ed Harris. Všechny příběhové linie jsou zajímavé, ale po hodině a půl jsem se začínal nudit. Hodiny jsou až příliš pomalé a strašně těžce se hodnotí. Ale Stephenovi Daldrymu předpovídám světlou budoucnost, svými filmy si získal určitě nemálo fanoušků. (03.04.2007)

Nádherně vybroušený diamant. Jak scénáristický a režisérský, tak i herecký a hudební. To je přesně ten film, který bude lákat k další a další projekci, a jako u diamantu, bude z každé strany trošku jiný a znovu nádherný. Také ale asi není pro všechny - oni taky všichni nerozeznají diamant od bižuterie a spoustě lidí se ty pestrobarevný sklíčka líbí víc .... I když jsem se do pocitů hlavních hrdinek dokázal vpravit i já, tak vnímavé ženy budou asi potřebovat šestou * :) (16.05.2004)