Hodiny

Výjimečné filmové zážitky přicházejí někdy zcela nečekaně, ale o to intenzivněji. Namísto očekávané filmové nudy existenciální hloubka, ze které jde až strach. Téma a prožitky, kterým bych se za normálních okolností nejspíš bránil, se díky fantastastickým hereckým výkonům i Glassově hudbě vryly velmi hluboko. Nevím co je pravdy na tom, že v každém muži je kousek ženy, ale jinak si účinek filmu vysvětlit nedokážu. Stejně jako si nedokážu vysvětlit to, že Oscara si za film odnesla jen Nicole Kidman. (04.05.2005)

Vynikající film, v němž si všechny tři hlavní herecké představitelky zasloužily Oscara. Excelentní byla hlavně Nicole Kidman - jednak výrazně pozměněným zevnějškem, jednak tím, jak Virginii Woolfovou ztvárnila - jako trpící, rozpolcenou, narušenou ženu, která nedokáže najít cestu k sobě samé. Za to jí patří mé vysoké uznání. (17.11.2004)

Nadherny film, ktery jsem dlouho prehlizel. At jsou to tri hvezdy v podani Kidman, Streep, Moore nebo Harris, vsichni exceluji a podavaji nadzivotni vykony. Oscara bych dal jak Kidman, tak Moorove, ta me opravdu mile prekvapila, skoda za Herrive, ve vedlejsi roli, konecne bych mu ho pral, je to jeden z nejlepsic hercu. Scenar, look, rezie, dokonalost sama. Philip Glass seopet ukazal, ze patri mezi nejlepsi. Pribeh je dost slozity, uplne jsem to pochopil az na podruhe, jak to vlastne vsechno je, ale zbytecne to nebylo, je to ten typ filmu, ale jeden z nejlepsich, co jsem videl. 95% (24.11.2007)

Pro mě bohužel jasný případ filmu, který si hraje na obrovské umění, a přitom je nudný a nezáživný až hanba. Opravdu jediné, co mě v tom úmorném záplavu nudy výrazněji zaujalo, byla krásná hudba a excelentní herecké výkony všech přítomných- snad vyjma Nicole Kidman, která sice zahrála svou těžkou roli výborně, ale po vydatné práci maskérů vypadala zkrátka tak škaredě, že jsem neměl tu sílu se na ni soustavně dívat. Nakonec ale všechny zářící dámy ještě zastínil naprosto úchvatný Ed Harris, který se svým výkonem jen přidal na seznam "The Oscar should have went to..". Možná by to chtělo ještě jedno shlédnutí, abych to celé dokázal vstřebat, ale k tomu popravdě asi nikdy nenajdu odvahu. (13.06.2013)

Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). (02.01.2006)