Odsouzeni zemřít

Tak tohle byla prvotřídní ukázka debility.....Postavy jsou krásně ploché a i když tu máme povinný dvacetiminutový a ukecaný začátek, tak se nedozvíme nic víc než, že tu máme klasicky šablonovité charaktéry= Jako zástupce zodpovědnosti tu je pár s malým dítětem.. jako zástupce nezodpovědnosti je tu mladej rebel, kterej to má všechno tak něják na háku a jeho"postelová"blond známost o které nikdo nic neví.. no a pak tu je párek kamarádů kteří jsou do sebe vlastně tajně zamilovaní(oh jak romantické).....Mladá matka má navíc nějáké děsivé (bububu) trauma z dětství které se v průběhu děje odhaluje a dodává celému filmu neskutečnou psychologickou hloubku(hahaha).....Takže tihlencti dlouholetí cool kámoši si vyjedou..dloouho kecají ..a pak přichází zlomový okamžik který si ale pořádně neužijem protože nám rejža zrovna ukazuje nějáký zběsilý obrazový twist spojený s oním traumatem...po prvních logických avšak marných pokusech na záchranu přichází pokusy méně logické, překombinované a strááášně napínavé(hahaha)..dojde dokonce i na modlitbu a debatu o existenci boha a jeho ochotě pomáhat lidem v nouzi (v tomhle bodě už film fakt plave ve vodách sraček).. a do toho nám filmaři sem tam nemilostrdně předhodí prostřih na zprvu spící-poté se probouzející -a následně plačící malé dítě opuštěné samo na lodi(sorry jachtě)což vytváří na diváka šílený emoční tlak a celému filmu to dodává atmosféru stísněnosti a beznadějnosti(:D :D)...náhle se vše během pěti minut něják posere a hned tu máme několik adeptů na vyřazení ze hry a následně dost času na plování kolem lodi a špatně zahranému brblání o tom co je čí vina(blábláblá)...takhle se táhne ještě několik dlouhých minut během kterých divák ztrácí svůj drahocený čas a nevěří jak dlouhý může být tak krátký film .....Až skoronakonec příjde záchrana v podobě fintičky, která je jakousi variací na fintičku, kterou by zkusil každý rozumný člověk hned po deseti minutách ve vodě(no ale řekněme, že to byla banda totálních debilů-no).......konec to ale ještě není protože ještě příjde naprosto absurdní sebemrskačský závěr, který nevím co měl znamenat a asi měl vypadat něják epicky-či co......Prostě děs=jdu blejt...:D (16.12.2010)

Partička kandidátů na Darwinovu cenu skočí z jachty do vody a nemůže zpátky bo zapomněli skopnout žebřík. Debilní, leč docela zábavně znějící premisa, která s prvním dílem nemá, až na lidi v nouzi uprostřed oceánu, v podstatě nic společného. Jenže jak byl první díl realistický (a nudný), tak dvojka není debilní jen tím samotným námětem. Snad v žádném jiném filmu mě postavy nesraly tak, jako tady. Divák, místo aby se o ně bál, se naopak těší až se ta partička namachrovaných debilů utopí a přestane zbytečně děsit už takhle vystresovanou mořskou faunu. Rozklad mozkových buněk naštěstí s blížícím se závěrem trochu pomine a musím uznat, že filmařsky to není vůbec špatné, jakkoli mi ty četné klipovité (2006™ filmařina) rádoby artové prostřihy přijdou v tomto žánru dost zbytečné. Nicméně s ohledem na ten dumbfest postav je tohle film jen pro otrlé. (12.10.2021)

Mně se to líbilo. Děj měl rozhodně spád i napětí a na filmu se pozitivně projevilo, že není americký, protože Američani by nechali umřít maximálně 2 lidi a ještě by se v ostatních ozvala stará láska, tváří v tvář smrti by pochopili, jak nesmyslný vedou život a na palubě by ho začali měnit... Ne, opravdu nemám příliš výtek, občas sice moc patosu a přehnaně citu, ale u filmu podle skutečných událostí mi to zase tak moc nevadí. Protože vážně si dovedete představit, že pokud se někomu taková věc stane, lze to překonat beze strachu, hysterie a slz? Neřekla bych. (30.12.2006)

Čekal jsem to skoro i horší. Občas se film tváří i hodně nadějně, ale potom většinou přijde dosti tvrdá rána v podobě strašné hlouposti postav nebo jako na závěr, hrozné hlouposti režiséra, který se na poslední chvíli snaží o nemožné - film zachránit. Když ale všichni umírají a jejich partnerky pro ně smutní, je atmosféra slušná, takže to není až tak zbytečný film. (19.08.2009)

První Open Water z roku 2003 bylo DOCELA příjemným překvapením. Nepřímý nástupce nám nabízí rozjařené páry, jenž uprostřed taneční juchandy na luxusní jachtě naskáčou do vody, aniž by si spustily žebřík, po kterém je snadná cesta zpět na palubu. Stát se to může!! A mrazivě to působí!! Právě paluba je zdánlivě na dosah, ale co teď s tím? Logicky smýšlející člověk by během prvních deseti minut dané situace přišel na celou škálu možností, jak se alespoň pokusit dostat zpátky na loď. Jenže naše banda výletníků na to potřebuje půl dne a ještě k tomu se dokáže slušně pohádat, vzájemně pobodat (bezpochyby nejabsurdnější část celého vyprávění) a nesystematicky rozhodovat. Řetěz z plavek by HNED napadl i desetileté dítě, přičemž ani to by tam rozhodně nepouštělo devadesáti kilového chlapa, ale nějakou ze slečen a ještě ji podepíral, aby snížil její hmotnost. Což šlo udělat už dávno. A stačila by osa dva chlapi – jejich ramena – holka na ně a šup. Dramatická situace je tak prostá, až to bije do očí, přesto se britsko-německý štáb nepokouší o NĚCO nového. O žádný umný tah se tu nikdo nesnaží, oproti jedničce jde o čistokrevnou zábavu (nejednoznačný první díl se utápěl v ručních roztřesených záběrech) překvapivě bez žraloků, obohacenou o vděčnou nálepku „založeno na skutečných událostech“. V triviálním dialozích je tu navíc neuvěřitelný nával klišé (tklivá hudba, dítě na palubě, Bůh záchranář, traumatické zážitky z dětství, milionář lhářem) a neustále mi v hlavě ležely myšlenky, jak to šlo udělat lépe. A když už nic jiného, tak se v rámci zmiňované „záchranné“ akce svlečou všichni přítomní z plavek, jenže do konce filmu, ač se snažíte sebevíc, žádný pořádný záběr nenajdete!! Což už při tom málu vyloženě naštve!! (30.03.2008)