5 centimetrů za sekundu

Krásny poetický romantický príbeh o ceste chlapca a dievčaťa, ktorí sa od seba postupom rokov stále viac vzďaľujú fyzicky aj psychicky, až do úplného odcudzenia. Vizuálna stránka je skutočne krásna a veľmi kvalitná, príbeh je síce jednoduchý, ale veľmi príjemný a možno ešte viac by som si ho užil v písanej podobe. (16.09.2013)

Po vizuální stránce naprosto dechberoucí, to množství detailů, hrátky se světlem, barvy či záběrování jsou neuvěřitelné. Děj pak hraje vyloženě druhé housle, tady jde spíše o lyrické zamyšlení nad silou a komplikovaností nenaplněných citů (konkrétně školních lásek), takovou melancholickou báseň v monolozích. První dvě kapitoly hodinového snímku jsou okouzlující, ta kratičká třetí už jenom spěšně konstatuje něco ve smyslu "život jde dál", aby byl nastolen alespoň pocit nějaké pointy. (02.03.2012)

Povedený destilát filmové melancholie, u jehož sledování jsem se právě při tom správném citovém rozpoložení místy málem rozplynul blahem. Jsou tam sice kýčovité obrazy, ale při jejichž pozorování jsem většinou v ústech neměl podobný pocit odporu, jako jsem měl při sledování jiných přestylizovaných snímků. Krásné v detailech, krásné ve své vnitřní skromnosti. Padající lístky sakur, poletující vločky sněhu a jeden malý lidský příběh, který jsem si dokázal vychutnat. Pan Šinkai zkrátka tyhle snímky dělat umí. –– „Hey... They say it's five centimeters per second. The speed at which the sakura blossom petals fall... Five centimeters per second.” (22.04.2012)

Je to výborná animovaná romantická dráma. Má celkom dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sa už na základnej škole zblížil so svojou spolužiačkou a tak spolu vytvorili nerozlučný pár, lenže je nútená sa odsťahovať, no aj tak spolu stále udržujú kontakt a on za ňou nemá problém zájsť aj dlhú cestu vlakom. Ale roky plynú, jeho si obľúbi aj iné dievča, no časom sa ich cesty znovu stretávajú. Spracovanie sa mi páči, ale k úplnému ideálu tomu stále ešte trochu chýba. Jednoznačne hlavný a asi aj jediný výraznejší problém je v dĺžke, pri rozdelení na tri kapitoly, ktoré sa navyše ešte odohrávajú dlhšie časové obdobie po sebe je hodina skutočne málo, kvôli tomu sa tu toho ani moc neudeje a ani nie je čas na lepšie prepojenie. Ale inak sa to vydarilo, celý čas je to skutočne výborné, získalo si ma to od prvej chvíle a bavili ma všetky tri kapitoly, hlavne tou mimoriadne podmanivou atmosférou, poetická stránka je úžasná, je tu plno perfektných silných okamihov a všetko to ukončuje nezabudnuteľná záverečná sekvencia, som veľmi spokojný. Chválim aj jednotlivé postavy, ktoré sú veľmi dobre podané a určite si získali moje sympatie, rovnako aj tie vzťahy medzi nimi sa vydarili, takže romantika je na vysokej úrovni. Po stránke animácie sa o ničom inom, ako úplnom nadšení hovoriť nedá, toto je asi absolútny vrchol, jeden perfektný záber strieda druhý, skutočne nádherná scenéria, prekrásna nočná obloha, zmysel pre detaily, jedna z najpôsobivejších vizuálnych stránok, s kými som sa vôbec stretol. A k tomu aj veľmi pekná hudba a kvalitný strih, obe stránky vyniknú hlavne v záverečnej sekvencii. Tu stačilo málo, skutočne len trochu upraviť scenár a celé to predĺžiť a neváhal by som s plným hodnotením, ale aj takto je 5 Centimeters per second jeden z najlepších animovaných filmov, aké som vôbec videl a viaceré situácie sú jednoducho nezabudnuteľné, hlavne tá záverečná. 83% (26.03.2013)

Jako romantickej film je to fajn, to ne že ne, ale pro mě, skeptickýho cynika, v tom nikde žádnej větší zázrak teda neni (že něco nekončí hepáčem, neznamená samo o sobě ještě vůbec nic). Animace i hudba jsou ale celkem sympatický, i když pro mě už lehce na hraně kýče (ale to je asi holt ta východní kultura) - z mýho naprosto laickýho a japonskym filmem vlastně nepolíbenýho pohledu mně ale jednoznačně víc sedne nenavoněnej styl animací Mijazakiho Mononoke, Zámku v oblacích atd. První "povídka" byla podle mě nejzajímavější a nejhezčí, z toho zpoždění a Takakiho zoufalství jsem měl krásně beznadějnej pocit, druhý dvě už mě ale teda tolik netáhly. Celkově je to ale příjemnej kraťas, jen teda pro mě žádná top záležitost. WTF moments: Možná to zase souvisí s tim divnojaponskem, ale co to jako mělo bejt to na konci tý první povídky, kde se teda Tataki po asi čtyřhodinovym zpoždění konečně za Akari do tý čekárny dostane, aby tam k ní po tý nervydrásající cestě (kdy jsem spíš čekal, že jako správnej Japonec každou chvíli radši spáchá seppuku) skoro až nezúčastněně a s rukama v kapsách přišel a ona(!), která tam na něj celou dobu věrně čekala, se mu tam skoro na kolenou rozbrečela? (12.11.2018)