5 centimetrů za sekundu

Na první pohled film, který je vyprávěný obrazem i přesto, že stále někdo mluví. Na druhý dílo, které své jednotlivé složky provazuje přesně tak, jak bych to chtěl jednou mít v nějakém vlastním filmu. Útržky vět, zpřeházené myšlenky, asociativní plynutí obrazů, zpochybnění trojí jednoty, obrovská výmluvnost záběrů na tvář, či na obyčejné krabičky od mléka. Každý jeden prvek získává nevídanou svobodu a samostatnost, díky čemuž funguje v celku zvláštním a originálním způsobem. I kdyby nic jiného, tak velmi poučná podívaná. (Čímž nechci nijak zastírat skutečnost, že mnohé, spíše většina použitých prostředků se datuje až do dob němého avantgardního filmu.) (08.07.2010)

Bohužel, ani nádherná animace a hudba nedokáží zachránit nudný, natahováný příběh s nezajímavými postavami. Nejsem necita, ale i samotný velmi opěvovaný konec mě zanechal naprosto chladnou. Kdybych měla brečet tak leda radostí, že už je to konečně za mnou. Prostě zklamání na celé čáře. 4/10 (12.11.2014)

Jako romantickej film je to fajn, to ne že ne, ale pro mě, skeptickýho cynika, v tom nikde žádnej větší zázrak teda neni (že něco nekončí hepáčem, neznamená samo o sobě ještě vůbec nic). Animace i hudba jsou ale celkem sympatický, i když pro mě už lehce na hraně kýče (ale to je asi holt ta východní kultura) - z mýho naprosto laickýho a japonskym filmem vlastně nepolíbenýho pohledu mně ale jednoznačně víc sedne nenavoněnej styl animací Mijazakiho Mononoke, Zámku v oblacích atd. První "povídka" byla podle mě nejzajímavější a nejhezčí, z toho zpoždění a Takakiho zoufalství jsem měl krásně beznadějnej pocit, druhý dvě už mě ale teda tolik netáhly. Celkově je to ale příjemnej kraťas, jen teda pro mě žádná top záležitost. WTF moments: Možná to zase souvisí s tim divnojaponskem, ale co to jako mělo bejt to na konci tý první povídky, kde se teda Tataki po asi čtyřhodinovym zpoždění konečně za Akari do tý čekárny dostane, aby tam k ní po tý nervydrásající cestě (kdy jsem spíš čekal, že jako správnej Japonec každou chvíli radši spáchá seppuku) skoro až nezúčastněně a s rukama v kapsách přišel a ona(!), která tam na něj celou dobu věrně čekala, se mu tam skoro na kolenou rozbrečela? (12.11.2018)

Někdo má možná vlakovou turistiku rád, ale mě doslova vytáčely ty zprávy z rozhlasu o tom, kterej vlak bude mít kolik zpoždění. Jenom kvůli tomu, že je to manga, to nebudu nadhodnococat. Neříkám, že graficky to nebylo krásný, to jo. Ale i hrané filmy můžou být pěkně natočené a přitom hrozná blbost. Což se u tohohle filmu téměř povedlo. Fakt jsem se nudil, ale neberu ostatním, že se jim to líbilo, jejich věc. (10.01.2009)

Veľmi jemné a zároveň hlboké emócie. Prenikajú pod kožu a ako lupienková pílka sa neúprosne prepracúvajú k srdcu i hlave, poihrajú, pošteklia, nabádajú k porovnaniu s vlastnými zážitkami a skúsenosťami s tými, ktorých sme milovali či milujeme. Príbeh je zároveň vyskladaný zo známych ingrediencií romantických filmov Východu, kde je podstatou dlhé odlúčenie, náznaky skryté vo vetre, lístkoch stromov a nebeských úkazoch. Melancholický podtón večného smútku, nezvratné lúčenia, krátkodobé a letmé stretnutia, osudové znaky, schránky, vlaky a listy. Listy stratené a nájdené. Až sa vtíska úvaha, či tento koncept tak trocha nevyplýva z odlišného myslenia a správania sa ázijských pobratimov. Uprednostia kolektív, uposlúchnu zamestnávateľa. A v prospech vykonania nadosobnej povinnosti odchádzajú od súkromných lások za prácou, školou a potom často žialia a zadumane meditujú v skalnej záhradke s horúcou šálkou čaju v rukách aby predumali tento rozpor. Rozpor medzi skupinovým a osobným, kde, zdá sa to osobné stále ťahá za kratší koniec. (20.06.2014)