5 centimetrů za sekundu

Povedený destilát filmové melancholie, u jehož sledování jsem se právě při tom správném citovém rozpoložení místy málem rozplynul blahem. Jsou tam sice kýčovité obrazy, ale při jejichž pozorování jsem většinou v ústech neměl podobný pocit odporu, jako jsem měl při sledování jiných přestylizovaných snímků. Krásné v detailech, krásné ve své vnitřní skromnosti. Padající lístky sakur, poletující vločky sněhu a jeden malý lidský příběh, který jsem si dokázal vychutnat. Pan Šinkai zkrátka tyhle snímky dělat umí. –– „Hey... They say it's five centimeters per second. The speed at which the sakura blossom petals fall... Five centimeters per second.” (22.04.2012)

Jedno z nejkrásnějších a nejdojemnějších vyznání lásky, jaké kdy bylo v hraném i kresleném filmu znázorněno. Ovšem zároveň i tuna cíleného patosu, který nelze úplně ignorovat vzhledem k tomu, že na diváka útočí vlastně z každého přenádherně naanimovaného záběru a každého hudebního motivu. Smekám před režisérem za úchvatnou vizuální stránku a kvituji i to podmanivé poetické pojetí, ale to nic nemění na tom, že z toho cukru mě tentokráte hodně rozbolely zuby. 85% (11.03.2013)

Právě jsem shlédl skvost, který jsem měl v počítači tak dlouho a neodhodlal jsem se na něj podívat. Nevyslovitelně nádherný příběh. Nebylo by ani potřeba slov. Stejně by každý pochopil, co tím chtěl Shinkai říci. Nádhera, Skvost, Sen... Edit: 12.6.2011 - zas tak "moc" dobré to nebylo, srážím o 1* hodnocení. Je spousta lepších. Takže jen stále silných 85% (26.04.2008)

Bohužel obrovské zklamání. Naštěstí ale jen po příběhové stránce, kterou moje šedá kůra mozková absolutně nepobrala. Variant, jak si lze celý film vyložit, je zřejmě více - ještě, že to jistí další shlédnutí. Po vizuální stránce nemám absolutně co vytknout, japonské animáky prostě opakovaně předvádějí, proč byl vynalezen blu-ray... (28.08.2011)

Doufal-li někdo, že Makoto Šinkai změní hřiště, doufal marně. Tímto dílem o třech kapitolách si režisér nové příznivce nejspíše nezíská, naopak ty, kdož se jeho obvyklých propriet dosud nepřejedli, věřím, potěší. Hlavním motivem příběhu je opět odloučení, opět zde hojně jezdí vlaky, opět se na předváděných krásných obrazech od lecčehos odrážejí sluneční i jiné paprsky a já jsem opět odzbrojen a pln emocí. Nalézám jediný nedostatek: Velmi rád bych se více dozvěděl o začátku vztahu Takakiho a Akari. Tak jako tak jde o nejlepší Šinkaiův film a velmi žhavého kandidáta na nejlepší film roku. 9/10 (31.07.2007)