Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Snaha o maximální debilitu gagů jde ruku v ruce se snahou o dokumentárnost – kdyby jednotlivé výstupy kazašského vidláka měly skutečně punc autenticity, asi by to bavilo víc. Ale ta chtěnost z toho kouká jak sláma z bot, co nezvládne chabý verbální humor, v němž hraje hlavní roli hrubá nekorektnost, zachraňuje Cohen fyzickou odvážností (69ka s tím bachratým gerontem je skutečně kaskadérský výkon). Jsou tam místa nakažlivá svou křupanskou poetikou a své udělá i krátká stopáž. Výsměch tradičním atributům amerického maloměšťáctví je docela fajn, ale nepřekračuje možnosti prvního plánu. Boratova cesta skrze jůesendej je tak celkem zábavná, byť je to humor typu prd. Člověk se mu zasměje, ale zbude jen smrad. (21.01.2009)

Pokud nejste žid, feministka, homosexuál, černoch, cikán nebo americký vlastenec, tak jste právě objevili zlato. Když se člověk tlemí od začátku do konce, je maximální počet hvězdiček určitě na místě. Jen mě překvapuje zdejší hodnocení. Tady jsou přece všichni hrozně nad věcí a neberou se vážně, ale zřejmě to zase budou jen pozérský kecy vypouštěný na diskuzích. (15.11.2010)

Borat je celkově na 72%, takže si můžu těch svých neslaných nemastných 70% reprezentovaných ale jenom třemi hvězdami dovolit, aniž bych měl pocit, že je mu nějak křivděno. Ale k věci - tenhle "neúspěch" pramení z toho, že Borat kupodivu je FILM, a ne série skečů kníratého kazašského úchyláka. Být takovým střihovým pořadem, byl by to samozřejmě podraz na diváky, ale na tom že je někdo bit na svojí snaze hrát fér, není pro naši společnost asi už nic překvapivého. No, i když s tou férovostí - během promítání jsem se několikrát nemohl ubránit pochybám o prohlášeních o autenticitě, spontánnosti a nic netušících obětech. Šikovný střih je fajná věc, ale přece jenom všechno co je v Boratovi k vidění takhle snadno vysvětlit nejde. Ale dost bylo kydání špíny. Borat je plný scén dosud nevídaných a v několika případech zcela otevřeně děsivých...viz ona strašlivá kongregace magorů milujících nějakého lorda džízse, blábolící zapomenutými jazyky, které byly podle církve vždycky příznakem posednutí ďáblem...hm, časy se holt mění;) A kromě těch několika momentů, kdy vám úsměv zamrzne na rtech, protože tohle se tam v té "nejvyspělejší světové demokracii" skutečně děje/prochází po ulicích, si bránici procvičíte způsobem stojícím za více než tu kupičku mrzkých penízů, které vás bude stát návštěva kina. Fajné, ale mohlo být fajnější, takže 70% a velký dík překladateli. (28.11.2006)

Pohodlně se usaďte a já Vás v několika momentech provedu rychlokurzem ksichtění, který budete u filmu Borat potřebovat. Takže za prvé. Lehce pootevřete ústa na šířku Vašeho prstu a k tomu lehce zvedněte obočí. Řekla jsem lehce. Ksicht druhý. Tentokrát otevřete ústa jak nejvíce to jde, jako by Vám upadla čelist (pokud ale máte problémy s panty, neotevírejte ji moc, zaseklá čelist bolí), obočí opět zvedněte a pořádně vykulte oči. Ano, jde Vám to skvěle. Ksicht třetí. Zvedněte pravý koutek, popřípadě oba, úsměv Vám sluší. Následující obličej jistě všichni znáte, ukažte mi pořádně mandle (smích je u tohoto ksichtu povinností). V neposlední řadě si musíme procvičit mračení. Ať se nám to nad očkama pořádně krabatí. A nejdůležitější výraz tváře musí být znechuťující, takže k mračení si přidáme zvednutí horního rtu k nosu. Pokud si s tímto nevíte rady, kontaktujte Silvestra Stallona, on má zvedání horního rtu v merku. Právě jste úspěšně absolvovali kurz ksichtů a mě nezbývá nic jiného, než Vám popřát, ať si ho u Borata náramně užijete. Nashledanou (02.11.2010)

Borat. Je to jméno jednoho člověka. Jedné osoby, která se rozhodla zesměšnit nejen sebe, ale celý Kazašský národ, jen proto aby se publikum v americe pořádně pobavilo opět na cizí účet. Nebylo by na škodu, někdy zkusit vyslat člověka z lidu amerického (Sacha Baron Cohen jistě rád "obyčejného američana" vytvoří) a okusit štiplavý humor z druhé strany. Nejde říct, že Sacha nepředvádí excelentní komický výkon, který sází na totální stupiditu, předpotopní logiku, neexistující příběh a prsa Pamely Anderson. Pro mě vtipnost Borata je neskutečně proměnlivá. Jsou scény, pasáže, poznámky, které mě smíchy totálně položí, ale taky je hodně toho "vtipného" co se mnou nehne a já si jen říkám jak tohle může někoho rozesmát. Za dokonalou považuji pasáž, kdy Borat navštíví sektu (nebo nějaká církevní akce co já vím). Naopak skoro vše odehrávající se v hotelu je pro mě jen nudná minutka oddechu pro mé bránice. Smutný fakt, že film není a nemůže ani být postaven na silnějších základech než je výsměch a skoro až parodie člověka (ne)žijícího v civilizované společnosti. (10.02.2007)