Amityville 2: Posedlost

Můj "horor na Štědrý den" pro rok 2011 :-) ... Strašně příjemné překvapení, kvalitou na úrovni vynikající prvního dílu. V podstatě už jsem se dostal do stádia, kdy pomalu přestávám věřit, že z období 70. léta a výš objevím horor, který zatím neznám a který mě nějak výrazně nadchne - a druhý Amityville mě z tohoto omylu vyvedl (kéž by se to stávalo častěji). Rozhodně doporučuju tuhle "dvojku" vyzkoušet. Horror movie of the year (29.12.2011)

Skvělé! O několik tříd lepší, než ona slavná 1. Hl.zásluhu na neskutečně husté atmosféře mají zvukové efekty+hudba od opět bezchybného autory znělky k Mission Impossible, která vstoupila minulý rok do síně slávy Grammy (té seriálové, ne těch šaškáren s Cruisem), Lalo Schifrina. Ost se tak pro sběratelé hororů, stává povinností. P.s.dost by mě zajímalo, kam se poděl otec Adamsky. V 1 není.:) Přitom se tam ještě na konci, očividně válí v rohu toho nejslavnějšího pokoje v celém domě. (12.07.2017)

Po celkem obyčejné jedničce dvojku uchopil do spárů Dino de Laurentis a naverboval klasika italského krimi thrilleru Damiana Damianiho (a Dardana Sacchettiho na vylepšení scénáře) a vyšla z toho úchvatná hororová pecka, ze které přímo prýští zlo. Na začátku přijíždí šestičlenná rodinka zbožné matky a burana se čtyřmi dětmi, která vůbec nemá tušení, co jí potká a divák zcela jistě taky netuší, na co si ostřílení Italové po mírumilovné jedničce troufnou a to je silná deviza filmu. Dobrá kamera, zvukový design a vizuální nápady vytváří specifickou psycho atmosféru a tísnivé očekávání dalšího vývoje. Milovníci speciálních efektů a masek jistě rádi objeví další osmdesátkovou perlu. (29.05.2024)

Vynikající horror o posedlosti a strašidelném domě, který dějově předchází slavné Hrůze v Amityville. Damiano Damiany je zručný řemeslník, který ví, jak diváka vystrašit a nebojí se jít až na samotnou hranici (incestní nádech). Bohužel, vymátačský dojezd mi přišel jako trochu zbytečná koule na noze, která táhne předchozí hodinu děje trochu ke dnu. Celkově nedosahuje dvojka decentní vytříběnosti jedničky, ale s přehledem strká do kapsy všechny další díly. (23.09.2004)

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy. (13.09.2023)