...a bude hůř

Ošklivě syrové. Člověk během promítání přemítá, jestli by radši byl na straně sviní (komunistů) nebo prasat (undergroundů). Jejich svět nebyl zdaleka tak romantický, jak ho někteří lidé vidí - no jasně, to musela bejt slast, celý noci v hospodě, pak skočíš na nějakou děvku a teď dělaj, jak za komoušů trpěli! Jenže to bylo mnohem horší. Celý noci v hospodě, protože všechno ostatní vám zakázali. Sedíte v depresi mezi partou lidí, kteří to mohli někam dotáhnout, ale bylo jim v tom úspěšně zabráněno. Pak si možná vynutíte něco málo trapného sexu, a pak jdete někam do sklepa spát. Když se druhý den probudíte, kolotoč bezvýchodné absurdity se roztočí znovu. Film ...a bude hůř není až TAK dobrý, ale na české poměry je nebývale originální. Rozhodně žádná teplá lidská hořká komedie alá Svěrák! (07.05.2008)

Filmu posloužila kniha Jana Pelce ...a bude hůř. Tento spisovatel tvořil v 80. letech a svou samizdatovou, později exilovou (Francie) literaturou pobuřoval tehdejší režim. Kniha, ač plná alkoholu, sprostých slov a sexu, je důležitou reflexí oné doby z pohledu undergroundu. Na českých středních školách a gymnáziích se však zpravidla tomuto důležítému dílu osnovy nevěnují či ho haní. Zde bych citoval z učebnice pro výuku literatury na středních školách Vladimíra Prokopa, Přehled české literatury 20. století: "..děti vegetující na periférii společnosti, koketují bez zábran s drogami, alkoholem a volným sexem. Toto provokativní gesto vzpoury vysvětlují Pelcovi 'hrdinové' tím, že prý nenávidí komunistický systém, že nechtějí být měšťáky apod. (to je také jeden z důvodů, proč nemohou pracovat). Přitom většina těchto lidí se dostala do svého postavení tím, že nezvládla jisté životní situace, které si povětšinou způsobili sami. Nyní se cítí raněni a poškozeni. Jejich revolta je přitom obyčejnou výmluvou - ukazuje se, že problém tkví zejména v jejich lenosti, částečné primitivnosti a neschopnosti žít v civilizované společnosti..Román je sondou do party slabochů, kteří jsou neschopni cokoliv konkrétního podniknout. Nebezpečné však je, že Pelcovy sympatie s tímto typem lidí dokážou některé čtenáře přesvědčit, že za normalizace se dalo žít buď měšťácky, či jako promiskuitní opilec a narkoman. Sama kniha šokuje svou vulgaritou a jistým nihilismem. To samo o sobě by nebylo v literatuře nepřijatelné, kdyby román byl alespoň uměleckou výpovědí.." Toto se opravdu o knize člověk dočte v učebnici z roku 1998, tedy 9 let po revoluci. Po zhlédnutí, místy až dokumentárně působícího snímku, jsem se zúčastnil debaty s režisérem Petrem Nikolaevem. Dozvěděl jsem se, že kniha mu nebyla obsahem, nýbrž formou pro zfilmování svých myšlenek. Jeho samotná "undergroundovost" čpí už z distribuce, existuje totiž jedna kopie 35mm a tři kopie 16mm filmového pásu. Promítání probíhá v klubech, letních kinech či hospodách. Během debaty se jeden zúčastnělý divák zeptal na film Báječná léta pod psa. Režisér reagoval smířeně, ale připadalo mi, že režii na tomto snímku si sám nikdy úplně neodpustil. Buď mu ...a bude hůř jistým zaslouženým vykoupením. (30.04.2007)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)

Za toho komunismu se vlastně žilo fajn. Samej chlast, fet a sex. A když po tobě šli esenbáci, začalo se křičet o svobodě. Nebo o emigraci. Mně tedy přišlo, že sleduju lidi bez cíle a snahy, kteří svou neschopnost hážou na komunistický režim, který jim nedovolí dělat, co by chtěli, jenže oni chtějí jen chlastat, fetovat a souložit. Taková oslava lenochů, co mají ručičky šejdrem a na všechno spoustu keců, proč to nejde. (05.03.2014)

Knihu nikdy nemůže překonat, ale když já sem holt na tom vyrostla, dvě hvězdy tedy navíc z nostalgie. Jinak Olin překvapivě sympaťák, Špínu jsem si představovala úplně jinak. Ovšem už jen ta odvaha natočit Pelce, prostě mlask a Špínovy hlášky už mi nikdo z kundy nevymaže:) Ideální film pro letní kino zadara na dece s kelímkem gambáče, pak to není tak velké zklamání. (14.03.2013)