...a bude hůř

Kralovy Vary 2007.Po rozhodnutí ,že další těžký film už nezvládnem ,se ocitáme v malém klubu s jednou z mých nejbližších kamarádek Leila75.Promítají tam na staré kotoučové promítačce film ....a bude hůř.Jako vstupenku dostávám pivní tácek a kupuji si pivo.Začíná film a já začínám být nostalgická.Připomínám si ,jak jsme chodili u babičky na vsi do místní hospůdky na promítání filmů ,jak se občas film přetrhl, ten zvuk staré promítačky.......Na plátně běží příběh o máničkách ,mezi něž jsem ve svém raném mládí také patřila a podobné akcičky zažila na vlastní kůži...........Škoda ,že nezůstalo u původního záměru ,kdy tvůrci nestáli o klasickou distribuci do kin a měli existovat pouze tři kopie, se kterými se mělo jezdit po klubech, hospodách a hudebních festivalech.....kdy jak říkal Petr Nikolaejev "Dojde tak k zajímavému jevu, kdy se způsob distribuce stane součástí uměleckého díla samotného." (17.01.2008)

Film bohužel neni tak stylovej, jako byla knížka. Postavy nejsou vůbec psychologicky prokreslený, následkem čehož jsou málem zaměnitelný a vlastně neni jasný, proč je "hlavním hrdinou" Olin a ne kdokoliv z jeho kámošů. Pár rádobychytrých průpovídek z něj výjimečnýho nedělá, zatímco v knížce je zvláštním způsobem jasný, že je přes svý chování trochu jinde než ostatní z "party". Většinou se ani nepovedlo akcentovat osudový momenty příběhu, ty naopak často zbytečně zapadly, nebo dokonce vyzněly docela trapně. Na druhou stranu především scény s hudbou fungovaly dobře, navozovaly výstižnou atmosféru. Hudby mělo bejt ve filmu rozhodně víc, zato mluvit se mělo míň. Obrazová stránka filmu je totiž víc než v pořádku a nepřirozený promluvy neherců často pokazí pěknou scénu uvedenou povedeným záběrem. (29.08.2007)

Ošklivě syrové. Člověk během promítání přemítá, jestli by radši byl na straně sviní (komunistů) nebo prasat (undergroundů). Jejich svět nebyl zdaleka tak romantický, jak ho někteří lidé vidí - no jasně, to musela bejt slast, celý noci v hospodě, pak skočíš na nějakou děvku a teď dělaj, jak za komoušů trpěli! Jenže to bylo mnohem horší. Celý noci v hospodě, protože všechno ostatní vám zakázali. Sedíte v depresi mezi partou lidí, kteří to mohli někam dotáhnout, ale bylo jim v tom úspěšně zabráněno. Pak si možná vynutíte něco málo trapného sexu, a pak jdete někam do sklepa spát. Když se druhý den probudíte, kolotoč bezvýchodné absurdity se roztočí znovu. Film ...a bude hůř není až TAK dobrý, ale na české poměry je nebývale originální. Rozhodně žádná teplá lidská hořká komedie alá Svěrák! (07.05.2008)

Quasi dokumentární film o skupině (pod)disidentů. Havlova centrální disidentská skupina si tyto skupinky, většinou soustředění kolem nějaké bigbítové kapely, vzala za svoje a integrovala je do obecného pojmu disidenství, a to i přes různé (často zásadní) názorové rozpory, od významu umění po smysl života. Základem tu byla jejich proti-establišmenskost. V podstatě však bylo jejich zahrnutí do tohoto proudu násilné a mnohá sociální uskupení to zničilo. V době dějě jsem se o tuto situaci spojenou s alternativní hudbu dost zajímal, a s několika z těchto seskupení si vyměňoval kazety s nahrávkami... Pelcovu knihu jsem četl a film považuji za její úspěšné převedení do filmu. Počáteční obavu ze zvládnutí herců (aby nehráli trapně), vystřídal uspokojvý pocit, zvláště v případě Filipa Kaňkovského. Další možné hledisko: "Sex and drugs and rock and roll" zde nepovažuji za relevantní. (12.05.2021)

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... (17.06.2007)