Zelené obzory

ZELENÉ OBZORY jsou nesporně filmem, který v mnohém navazuje obdobná díla např. Helgeho, Juráčkovy, Menzelovy, Chytilové, Kadára a Klose. Skutečnost, že Jan Procházka, hlavní scénárista filmu, byl v době jeho natáčení komunistickým prominentem, se do vlastního díla prakticky nepromítá. Drsnost pohraničních poměrů, v nichž se odrazila regulovaná investiční politika režimu, nemění nic na tom, že čerstvě vystudovaný inženýr do pohraniční vsi přišel, aby pomáhal a posouval. Jiné, ale i sebe. Budovatelský etos, byl-li vůbec kdy v Procházkově záměru, je konfrontován s nedisciplinovaným personálem státního statku. Nečernobílý obraz, sycený básnivou kamerou a lidmi, kteří se snaží být právi alarmujícím zadáním doby, je zalidněný celou řadou zajímavých postav, o nichž píše např. Marthos. Tragický tón, provázející film od prvních záběrů, se v závěrů OBZORŮ zcivilňuje a pročišťuje. Ambiciozní mladík, prosycený ideálem, dospívá a divák může jen hádat, která z dvou - nebo dokonce tří - žen, jež se tlačí v jeho okolí, se nakonec prosadí. Toto drama nic nenadsazuje, ale také se nepodbízí. Je mezistupněm přemosťujícím pomyslnou mezeru mezi budovatelským kýčem padesátých let a kritickou resumací děl jako SMUTEČNÍ SLAVNOST. (13.06.2014)

Kostka, ačkoliv předem varován Lohniským ("Tady si užijete hokusy pokusy..."), se snaží zavést pořádek na statku, což mu anarchisticky většina soudruhů z JZD bojkotuje, ale on plný socialistických ideálů, se snaží dál. Situaci mu neusnadňuje ani to, že se plácá mezi dvěma babama. Za pozornost stojí nezvykle akční role Brejchové, která s krátkým sestřihem a v teplákovce předvádí v samém závěru docela dobrou bitku. V zásadě to asi není špatný film, ale že bych ho musela vidět znovu, to ne. (03.03.2017)

Tak si tak vesele kradete ve státním statku, tu dřevo, tu krmení, panuje socialismus. Jeden den přijede mladý agilní a hlavně zbrusu nový správce statku. Začne všecko kontrolovat, zlepšovat a zefektivňovat. Zkrátka se do všeho sere a vypadá to, že statek začne fungovat a to je konec zlodějíčkům. Ti to však nechtějí nechat jen tak a na správce si došlápnou. Kostka jak mladíček je dobrý. Taky je dobře vykreslený socialismus se svou nerozhodností a nevýkoností. Věci odporující zdravému rozumu se prosadí rychle, logika prohrává každý den. Je neskutečné, že tenhle Kocourkov vydržel půl století. 70% (25.02.2017)

Překvapivě mi to sedlo a dokonce se mi to i líbilo. Tenhle neprávem zapadlý československý film vypráví příběh o mladém muži, co jde dělat správce statku na jedné vesnici, jenže ne všechno jde zrovna dobře. Má to dost podmanivou atmosféru, ale osobně bych ji nenazýval snovou, to možná tak tu úvodní scénu pochodování lesem s vizí pohřbu (ta byla hodně dobrá a velmi zručně natočená) a ten začátek obecně, třeba když hlavní hrdina vejde do místnosti, kde bydlí současný správce, vypadá to tam jako v Místnosti ze Stalkera, nebo z té v Nostalgii (zvláštní, že oba ty filmy vznikly o zaokrouhleně 20 let později), ale pak už to vypadá celkem normálně. Do toho zde skvěle ladí hudba Zdeňka Lišky, jenom ve scéně bitek byla úplně mimo a nehodila se tam, ale to je jenom drobná výtka. Taky zde fungují postavy, herci hrají skvěle a kdyby se tam míň mluvilo a bylo tam víc záběrů krajiny, snad bych i řekl, že ten film je poetický, protože prostředí, kde se odehrává, na to rozhodně mělo, jak je vidět v poslední scéně. Osobně bych ten film nevynášel do nebes, přece jenom něco mi tam vadí, ale to vůbec nic nemění na tom, že se mi ten film dost líbil. Lepší 4* (23.01.2020)

Nedá moc práce pochopit film diametrálně odlišně od oficiálního distributora a zhodnotit ho jako převyšující dobový průměr. Jakkoliv jsou postavy šablonovité, herci jim vkládají duši a společně s vcelku (na svou dobu) originálními prvky tvoří sledovatelný film. Jediné co mi fakt vadilo, byl přístup Petra Kostky k Janě Brejchové. Ty plavky si fakt měla sundat... ;-) (08.11.2017)