Protektor

Stejně jako na Mistrech pracovalo na Protektorovi scenáristické trio Marek Najbrt, Robert Geisler a Benjamin Tuček, tentokrát ale naštěstí přesně věděli, o čem má jejich film pojednávat. Povedl se jim husarský kousek – podle jejich scénáře vzniklo svižné komediální drama odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava, aniž by snímek sklouzával k trapnosti nebo chcípáctví. Před premiérou jsem se obával, že bude téma okupace podáno s až příliš velkým nadhledem, ale nestalo se tak, z mnoha scén diváky zamrazí. Děj se odvíjí chronologicky mezi lety 1938 a 1942 a zatímco začátek se nese v dost komediálním duchu, s přibývajícími roky/minutami atmosféra houstne a ke konci už mnoho důvodů k úsměvu nenajdete. Ačkoliv je děj zasazen do krutě reálné historie, stále se jedná o příběh fiktivních postav a tak scenáristé neměli problém do filmu zasadit dost neobvyklé až fantaskní situace. Děj sice není úplně plný zvratů, ale rozhodně není přímočarý či předvídatelný, a napětí je až do konce snímku perfektně dávkováno. Hlavní hrdinové jsou přes všechny své morální poklesky sympatičtí a divák jim bude fandit, což je dáno i povedenými civilními hereckými výkony. Film je navíc natočen velmi moderním stylem, za nesmírně inovativní považuji zařazení hudby elektronického projektu Petra Marka MIDI LIDI, dalším zajímavým prvkem je střih Pavla Hrdličky, který v některých momentech „ukáže“ vteřinový záběr z nadcházející scény, ale pak se opět vrátí ke scéně probíhající. Podobný způsob střihu je k vidění například ve filmu Bezstarostná jízda, a ačkoliv k 40 let starému příběhu hippies sedne přirozeněji, vůbec zde neruší. Návštěvu kina v tomto případě zcela jednoznačně doporučuji, je užitečné překonat nechuť k českým snímkům, protože tento je jedním z nejosobitějších a nejpovedenějších českých snímků poslední doby. (29.09.2009)

Protektor je pro mě překvapivě poměrně špatně uchopitelný film a po jednom zhlédnutí jsem si dlouho nebyl jist jaké hodnocení mu přisoudit. Důvodem jsou dva diametrálně odlišné pohledy, kterými musím k filmu přistupovat. Tím prvním je hodnocení děje, ze kterého jsem nebyl nijak nadšen. Pokud z kostry odejmeme všechna ta okrasná cingrlátka, zůstane nám poměrně triviální kostra, která nemá nápaditosti ani co by se za nehet vešlo. Sonda do života dvou manželů, mezi které je vlivem nově nastupujícího režimu vražen „zátaras“ (překážka či jak to nazvat), dnes již nikoho příliš nepřekvapí. O to hůře, že tenhle snímek ve své hlavní dějové lince nepřichází s žádnou nečekanou odbočkou a dopajdá k rozhodně ne nečekanému konci (trestu?). Jenže je tu i druhá rovina a ta je příjemně osvěžující a pro mě i velmi překvapivá. Protektor je ve svém pojetí doby velmi moderní. Podobně jako např. Marie Antoinetta se nebojí používat současných výrazových prostředků k zobrazování minulosti. Nejde tu jen o elektronický hudební doprovod, ale zejména o chování a obecnou mluvu jednotlivých postav, které jsou svým vyobrazením velmi blízké dnešním lidem. Přiblížení doby tak probíhá pouze díky kostýmům, prostředí a dobovým reáliím (těm se ovšem nepodřizuje!). Ve výsledku na mě tento nadmíru sympatický počin působil jako příjemná, jemně přidrzlá divadelní inscenace obohacená o moderní přístup, nejsem si však jist, nakolik je potlačen onen český element, který znemožňuje přijetí filmu v cizině. (04.05.2010)

Neuvěřitelně citlivý a působivý film světového formátu. Přirozenost herců (všech!!) je odzbrojující, atmosféry doby tísnivá a nad tovšechno vystupuje geniální formální stránka. Film sice občas zahapruje v časové návaznosti, je to ale jen drobná piha na překrásné tváři filmu o mnoha podobách lásky. O lásce k ženě (milovat Janu Plodkovou je až strašidelně jednoduché), o lásce k vlasti.. A v neposlední řadě také o lásce k filmu. Protektor se hrdě řadí po bok Pianisty, nebo Životů těch druhých a po strašně dlouhé době cítím v kostech, že tady ten Oscar není nereálný. (08.11.2009)

Po druhém zhlédnutí s klidem prohlašuji, že se jedná nejen o nejlepší český polistopadový film, ale pro mě osobně i jeden z nejopojnějších kinozážitků letoška, který je - stejně jako VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ - o vztahu skutečnosti a fikce a - stejně jako HANEBNÝ PANCHARTI - o kinematografii (tj. i produkci a promítání) dané doby. Nejedná se o další chcípáčkovský český film a na nedávnou minulost a jedince v ní se nenahlíží smířlivě, s porozumění: hrdinové mění role a nosí masky (oproti AMERICKÉM GANGSTEROVI ale nikdo nedojede na svou žánrovost, nýbrž na svou neochotu či neschopnost hrát různé role a vydávat se za někoho jiného), historie je zde traktována skrze média - film a rozhlas. Na rozdíl od (výborného) NORMALu, u kterého je styl taktéž nositelem různých významů, není PROTEKTOR formální nápodobou filmů či trendů dané doby: přestože typologie písma i způsob záběrování (většinou velké celky, polocelky a detaily, figurativní střihová metoda záběr-protizáběr při dialozích) by tomu nasvědčoval, film se vůči prvorepublikovým a protektorátním snímkům vymezuje. Děla to prostřednictvím řeči - jak té filmové (nespolehlivý flashforward v úvodu, paralelní střihová skladba dominující vyprávění, svícení, kdy se postavy ztrácejí v pološeru, ahistorická elektronická hudba, důmyslné užití diegetických zvukových efektů, na jejichž podnět reaguje kamera, popř. dialogy či monology předznamenávající následující scénu), tak jazykem postav (viz stylizované promluvy postav filmu ve filmu a autentická řeč ve filmu samotném). Nečekejte ale slast z podlehnutí iluze (VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ) či potěchu ze síly filmu schopného přepsat historii (HANEBNÝ PANCHARTI), protože tohle cinefilní vyznání, zahalené kouřem drog, je zničující: plátno reflektující počínání protagonistů je exploatováno a obraz vybělen, z mrtvých jsou jen stíny a hudba (rytmizující dění) a zvuk utichnou. 10/10 (21.09.2009)

Při sledování jsem si připadal, jako bych rozbaloval dárek, úhledně zabalený v nádherném papíře a našel v něm jen holení, ponožky a kartáček na zuby. Po vizuální stránce je Protektor naprosto famózní, se scénářem je to už, bohužel, horší. V první polovině velice slibně budovaný příběh postupně vyšumí do prázdna a závěr je takřka bez gradace. Je tu sice pár silných scén (kolo), Jana Plodková je určitě zajímavá a Marek Daniel dokazuje, že je jedním z nejlepších herců své generace, ale já prostě čekal víc. A mrzí mě to. 60%. (19.11.2017)