Šťastný smolař

Koho překvapí Kdokolivův (Trojanům) původ a kdo uzdraví principálovu matku? Přes všechen pokus o poetiku ala Dům U Zlatého úsvitu se vytrácí pohádkovost. Natahované pasáže s jízdou na motocyklu sice přinesou pokus o vtip (např. uklouznutí na guláši u Szegedu...), ale celkově jsem prostě tradicionalista a vzdávám hold 12 měsíčkům. Závěrečná smršť vtipů (lhát se má jeden den v roce, nebo 13 v kostkách) spíš dokresluje celkový zmar. Hvězdičky za herecky výborného Cíla a Trojana a za velmi dobrý výchozí motiv kominíka smolaře. (25.12.2012)

Do téhle pohádky jsem vkládal nemalá očekávání a ta přetrvávala i poté, co musela filmové plátno vyměnit za televizní obrazovku. Bohužel, žádný zázrak se nekoná. Přesto Strachova pohádka nabízí něco, co není pro vánoční původní televizní tvorbu samozřejmé - osobitý humor, snahu o určitou poetiku, uzavřený svět s vlastními pravidly, neotřelý vizuál. Toto vše tady je, i když nedostatečně dotaženo. Humor se nebojí ironie i morbidity, ale postupně se mění v mišmaš, který nedokáže najít uspokojivou polohu mezi dětským a dospělým divákem, což by se u kvalitní pohádky stávat nemělo. Poetika dodána již zajímavým vypravěčem a neotřelým míšením různých dob a neslučitelných motivů působí dosti uměle, ale přesto občas nabídne nápady, které osvěží jednoduchý děj. Uzavřený svět a zvláštní pravidla dodává řada vděčných motivů jako setkání smolaře s chorobným lhářem, štěstěna jako protipól - prolínání těchto atributů postav dává zadělat na velmi vděčné situace, jež by měly pohánět děj, většinou však vedou jen k neoriginálním průpovídkám, samoúčelným gagům a místo, aby se splétalo něco překvapivého a neotřelého, hlavní dějový pohyb se děje na základě velmi jednoduchých berliček, jež prostě neuspokojí. Nejvíce se podařilo opět vytěžit z vizuální stránky, která navozuje správnou atmosféru, dovedně pracuje s animací a nezabíjí ji okaté triky. Výhodou je také nekomplikovaný děj bez zbytečných odboček, svižně mířící ke svému cíli, jenž však, jak jsem zmínil zcela nedotahuje nakousnuté motivy a volí spíše jednodušší cesty řešení. Pro každou pohádku je důležité, aby jednoduchou dějovou linii ozvlášťňovaly a přitom nerozmělňovaly drobné detaily, nápady a především dobře načrtnuté, výrazné postavy. Bohužel, skutečných nápadů je pomálu a s postav zaujme pouze chorobný lhář Ivana Trojana, jinak jsou postavy nezajímavé a neživotné navzdory dobrým hereckým výkonům (Filip Cíl) - tedy až na hodně unylé ztvárnění dcery Štěstěny. Jiří Strach tedy nepřekročil standard řemeslně solidní pohádky, která neurazí a přinese pár svěžích prvků. Zde je hlavní překážkou promarněný potenciál, který je z námětu a dějového východiska cítit. Snad se mu někdy podaří dostat na plátna skutečně dotažené dílo, jež by navázalo na nejlepší tradice tohoto žánru. Otázkou je, jestli je to dnes ještě možné, každými dalšími Vánocemi o tom musím stále více pochybovat... (25.12.2012)

Slušný pokus o něco trochu propracovanějšího, bohužel jej sráží několik podstatných chyb. Například opět nesjednocená výprava - vidět v jednom záběru motorku, klobouky z počátku 20. století, Dvořáka v barokním ohozu a zbrojnoše v brnění je opravdu něco otřesného. Dále bych se obešel bez mnoha zbytečných minirolí známých herců, výsledkem je vždy nevyužitost a zbytečné odvádění pozornosti. A ještě mě hrozně bilo do uší a očí předabování Haničky. Nebylo by pro příště jednodušší a logičtější vybrat představitelku, která to nepotřebuje? Jinak jak říkám, bylo vidět, že si na tom dal Strach docela záležet, jako celek to rozhodně nepůsobilo odflákle, ale do zlaté pokladnice českých pohádek se to opět nezapíše. (25.12.2012)

4tu* pridávam, pretože narozdiel od štedrovečerného Stonehenge zaspávania pri nekonečnom šlapaní snehu a afektovanom vyrevovaní nesympatických Marfuší (12 měsíčků), ktoré sa mohlo páčiť len niekomu, kto namiesto sledovania filmu ešte rozbaľoval ponožky pod stromčekom, nie je tento Strachov výtvor síce úplne kompaktný (zbytočná Havlovka a pod.), ale je zábavný, so sympatickým castingom a v rámci vianočnej televíznej tvorby jeden z tých najlepších za posledné roky. (25.12.2012)

OBČAS STAČÍ, ABY ŠEL ČLOVĚK S DOBOU A DÍVAJÍ SE NA NĚJ, JAKO KDYBY PŘIJÍŽDĚL Z PEKLA. Bože, jak rád jsem za každý český snímek, který používá hru s jazykem, důvtip a vtip jako metodu! Jsem ten poslední, kdo by Marka Epsteina nějak adoroval, ale tenhle veselý a nápaditý příběh se mu vážně povedl (strukturou pohádka, oním pomrkváváním na vnímavého diváka, který může a nemusí být dospělý, má příběh nádstavbu, která se s pohádkou nevylučuje). Zralá a neošizená zábava, přesně to, co mělo v ČT běžen na štědrý večer. A hodnocení? Díky určitým dějovým zvratům, které mi přišly přitažené za vlasy i vzhledem k žánru, bych dal tak 72,9%, Jirko :-D (27.12.2012)