Tajnosti

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Po formální stránce nádherný film. Taneční čísla i umělecké "úlety" kamery pracují pro divákův zážitek, a především mají svůj smysl. Drobná výtka - možná to bylo jen HBO, ale příšerně mě štvala nevyvážená hlasitost mluveného slova a hudby, která si vyžadovala častou práci s dálkovým ovládáním:) Co se obsahu týká, nehodlám tvrdit, že hrdince rozumím, protože by to i při mé nejupřímnější snaze zřejmě nemohla být pravda. Můžu ale říct, že Iva Bittová svým výkonem dovede přesvědčit a strhnout, a to si třeba o její hudbě můžu myslet co chci. Určité výhrady mám k poněkud epizodickým a neúplným vedlejším postavám. Anna Šišková, Miroslav Krobot i ostatní hrají výtečně a režisérka věděla přesně, proč a jak od nich co chtěla, ale působí to na mě trochu - už jsem to slovo použil - neúplně. Narozdíl od mnoha jiných snímků by tak Tajnostem prospěla krapet delší stopáž. K Marthě Issové nemůžu říct vůbec nic, snad jen že jednoho dne bych chtěl takovou dceru, jakou tu hrála:) A k těm dalším pro změnu vůbec nic říkat nechci;) Tajnosti jsou velmi povedený a velmi zralý film, plný emocí a života, a já mu dávám 80%. (21.04.2008)

Dlouho mi dělalo problém naladit se na styl. Nellis předvádí ženskou duší pomocí laškovného poskakování doma u dřezu, otravně přepoetizovaných sekvencí a okázalých "významných" pohledů Ivy Bittové (které jsem ve filmu nevěřil skoro nic). K tomu trocha polopatické symboliky, opakované tanečky a trocha doslovných vysvětlení, aby i ti nejpomalejší pochopili, co se děje v srdci hlavní hrdinky... Nakonec ale naštěstí není tak strašně. Klišé se zoufalým milencem nebo se sekretářkou (a větou "musíme si promluvit") se zachraňují humorem, Nellis postupně, a spásně, přehrává pozornost na Karla Rodena (skvělý), Miloslava Koniga (skvělejší) a Martu Issovou (nejskvělejší), díky čemuž mají Tajnosti náběh na stejně tak skvělý film. Jenže slzy u piána prostě neprotečnou tak hluboko, protože přichází spíš na povel, jako špatně zahrané uspokojení scenáristické zvůle ("Teď musí být konec, hlavní hrdinka se musí očistit! Breč, Ivo, breč!"). A upřímně řečeno, kolik by toho zbylo bez Niny Simone? (10.06.2007)

Být Tajnosti film americký, tak neváhám a dám za 4. Jenže česká kinematografie se momentálně dostala do fáze, kdy se upřednostňuje kvantita před kvalitou, takže něco vyjimečného najdete jen zřídkakdy. Nebál bych se říct, že Alice Nellis vytvořila nejlepší český film za posledních 10 let. Největší zásluhu na tom všem úžasném má ale strhující Iva Bittová, která vytvořila jednu z nejsložitějších českých filmových postav. Julie se dostala do věku, kdy si myslí, že už má vše za sebou a může vlastní dceři závidět její pubertálnost a cvoklost. Jenže Julie má jedno obrovské tajemství, které se po celý film začne rozbalovat až do výtečného finále. Všechny postavy, které se během filmu prolnou s Juliiným životem jsou reálné a hlavně sympatické, takže si každý najde svou osůbku, která ho vystihuje. Grandiózní hudba Niny Simone všechnu krásu potrhává stokrát a ve mě se znovu probudil ten pocit, jaký jsem zažil naposledy u Americké krásy. Ten nepopsatelný záchvěv radosti je prostě úžasný... (27.12.2007)

Vynikající v pravém slova smyslu evropský ženský film. Komorní náhled do života, soukromí, emocí a pocitů ženy. Alice Nellis natočila čistě existenciální film - vnímání hrdinky často sklouzává na nepodstatný detail (moucha lezoucí po dřevěném obložení...), většinu relevantních vjemů zastiňují tělesné pocity (obvykle horka), repliky ostatních lidí mnohdy odcházejí kamsi do pozadí, mnoho situací má rysy absurdna (na ulici dívka na kolečkových bruslích tančí balet...), hlavní hrdinka Julie je vlastně takovým Camusovským cizincem respektive cizinkou v nesrozumitelně odcizeném světě i vlastním životě. Výborné jsou ale (obvykle na hudebním základě) lyrizované pasáže vnímání reality - obdobně jako to udělal třeba Lars von Trier v Tanci v temnotách (Trierova Selma a Julie mají ostatně mnoho společného). Zdánlivě obyčejné a fádní věci se tak jeví díky hrdinčině percepci jako poetické - hádka partnerů na ulici přeroste v tanec, bezdomovci tančí v dokonalé choreografii, prodávání se změní v balet a nejdokonalejší je rytmizované pohupování lidí jedoucích tramvají - to byla opravdová krása... Cit k rytmu a hudbě vůbec (mezinárodní anglický titul filmu je ,,Little Girl Blue" podle názvu písničky geniální Niny Simon...) je z tohoto filmu cítit velmi markantně a nebude to jen díky jeho hlavní představitelce - herecky úžasná a přesvědčivá Iva Bittová! Alice Nellis měla skutečně šťastnou ruku. Také mužský protějšek Karel Roden podal strhující výkon, jeho výčitkami rozervaný manžel jakoby vypadl z kolektivního podvědomí. Nejvíce mě ale překvapila Marta Issová jako dcera. Naivně bezprostřední, herecky ukázněná... Tajnosti jsou prostě vynikající film (a tolik jiný než režisérčiny dva předešlé...). Skvělý nadčasový námět i scénář, popis tajností, které bolí a před kterými utíkáme a schováváme se. Každý si nese ty své a každý je má. Jen někdo si je možná nedokáže přiznat... (10.07.2007)