Tajnosti

Tedy, na druhé zhlédnutí se mi už TAJNOSTI tolik nelíbily, a musím jít s jednou hvězdou dolů. Snad je to tím, že jsem je poprvé viděl v příjemné atmosféře karlovarského filmového festivalu, zatímco podruhé už "jen" v telce, která obecně filmům na působivosti moc nepřidá. Přesto si nemohu pomoci, ale tento film vnímám nově se značnými rozpaky. Přesně takové pocity mám z většiny hereckých výkonů (Bittová, Franěk, Issová, König, Vlasáková...), dialogů i lyrizujících sekvencí (které zde nadto vnímám spíše jako rušivé). U tohoto filmu vnímám jeho autorskou výpověď jako relativně přesvědčivou, ale způsob, jakým se k ní film propracovává, neshledávám bohužel za příliš zdařilý. Ten film podle mě dojíždí na nepříliš šťastné obsazení a přeplněnost děje nejrůznějšími vedlejšími postavami, které z filmu dělají jedno velké defilé povětšinou nesympatických nebo typizovaných figurek, bez ambicí vyprávět větší příběh nebo podávat generační výpověď. Skoro jako bych měl pocit, že byl tenhle film napsán a natočen proto, aby se do něj mohla použít báječná hudba Niny Simone, která tvoří jeho ústřední jednotící motiv. A vynikající soundtrack je podle mě na tomhle filmu asi vlastně to nejlepší. (31.07.2013)

Nádhera! Fascinující pohled na jeden ,,obyčejný" den jedné ,,obyčejné" ženy, která postupně odkrývá svá tajemství a prožívá svá malá i velká dramata, ale i radosti a štěstí. V tomhle filmu je prostě vše, Tajnosti dokáží dojmout i pobavit a když ke konci rozehraje Nina Simone svoje Feeling Good člověku až naskočí husí kůže. Iva Bittová si film, jak sama říká, ,,prožila naplno" a odvádí skvělý a soustředěný výkon. Bez ní by Tajnosti určitě nebyly tím čím jsou. Alice Nellis odvedla skvělou práci i co se technického provedení týče. Škoda, že u nás podobných ,,meditativních" snímků nevzniká víc... (26.04.2008)

Tahle žena, jež má zdánlivě všechno, mi ve svém chování připadala trochu snobská, nějak jsem jí nedokázala uvěřit hnutí mysli. To mávnutí rukou nad autem, a tak 43 táců, mně už je to jedno, mobil neustále po ruce... je to můj osobní problém, ale já ho občas s takovými lidmi mám. Nechci říct "nemají si na co stěžovat", ale spíš "A proč nepřemýšlí taky nad tím, že by měli bojovat?" Sebevědomí kombinované se zalíbením v sebelítosti velmi často sklouzne k podivnému druhu povýšenosti a takový jsem získala dojem tady a to já nemám ráda. (28.11.2009)

Scénář: Alice Nellis .. Poetická pouť všedním dnem, který postupně rozkrývá vnitřní emocionální tajemství hlavní hrdinky - ženy středního věku. Toho rána vysloví přání pořídit si klavír, pročež vlastně netuší, proč ho chce. A po cestě k němu pomale rozkrývá své uvězněné tajnosti. Skrz její pohled tančí v rytmu hudby celá pulzující metropole a po většinu dne ji provází atmosferický háv nostalgie kontrastující s nelehkou realitou... Náčrt příběhu a jeho intimní rozvedení je úžasné, byť má vlastně velice všední základ. Alice Nellis nejprve jako scénáristka vytvořila výtečný scénář s inteligentní strukturou o chování ženy ve složité životní situaci a režijně přetavila na osobitou, hořkou a přitom místy excelentně vtipnou záležitost převyšující rámec bežné české tvorby. Hudební složka a její propojení s obrazem je výtečné, stejně tak herecké výkony v čele s minimalistickou, přesto strhující Ivou Bittovou. (12.05.2007)

Vynikající v pravém slova smyslu evropský ženský film. Komorní náhled do života, soukromí, emocí a pocitů ženy. Alice Nellis natočila čistě existenciální film - vnímání hrdinky často sklouzává na nepodstatný detail (moucha lezoucí po dřevěném obložení...), většinu relevantních vjemů zastiňují tělesné pocity (obvykle horka), repliky ostatních lidí mnohdy odcházejí kamsi do pozadí, mnoho situací má rysy absurdna (na ulici dívka na kolečkových bruslích tančí balet...), hlavní hrdinka Julie je vlastně takovým Camusovským cizincem respektive cizinkou v nesrozumitelně odcizeném světě i vlastním životě. Výborné jsou ale (obvykle na hudebním základě) lyrizované pasáže vnímání reality - obdobně jako to udělal třeba Lars von Trier v Tanci v temnotách (Trierova Selma a Julie mají ostatně mnoho společného). Zdánlivě obyčejné a fádní věci se tak jeví díky hrdinčině percepci jako poetické - hádka partnerů na ulici přeroste v tanec, bezdomovci tančí v dokonalé choreografii, prodávání se změní v balet a nejdokonalejší je rytmizované pohupování lidí jedoucích tramvají - to byla opravdová krása... Cit k rytmu a hudbě vůbec (mezinárodní anglický titul filmu je ,,Little Girl Blue" podle názvu písničky geniální Niny Simon...) je z tohoto filmu cítit velmi markantně a nebude to jen díky jeho hlavní představitelce - herecky úžasná a přesvědčivá Iva Bittová! Alice Nellis měla skutečně šťastnou ruku. Také mužský protějšek Karel Roden podal strhující výkon, jeho výčitkami rozervaný manžel jakoby vypadl z kolektivního podvědomí. Nejvíce mě ale překvapila Marta Issová jako dcera. Naivně bezprostřední, herecky ukázněná... Tajnosti jsou prostě vynikající film (a tolik jiný než režisérčiny dva předešlé...). Skvělý nadčasový námět i scénář, popis tajností, které bolí a před kterými utíkáme a schováváme se. Každý si nese ty své a každý je má. Jen někdo si je možná nedokáže přiznat... (10.07.2007)