Dopisy z Iwo Jimy

Jestli jsou Vlajky o tolik horší než Dopisy (jak se povídá v zámoří), tak bych u nich pravděpodobně umřel. Ale moc tomu nevěřím. Eastwood má řemeslo pořád v ruce a Dopisy vykazují dle mého stejné nešvary, o nichž jsem slyšel z ohlasů na pohled z americké strany (v Americe dost možná na místní publikum funguje úcta k nepříteli a k jiné kultuře). Těžce přepálenou stopáž bych skrouhl klidně o hodinu, a to po sugestivní scéně s granáty, která by po obsahové stránce bohatě obhájila celý film včetně ultradlouhé expozice. Krom zajímavé epizodky s dezertéry se dál už jen ředí "japonský kodex cti" a na deset dalších způsobů se variuje frustrující vědomí toho, že císařův voják nemusí za každých okolností vyhrát, ale rozhodně se nesmí vrátit domů. Možná by mě víc bavilo koukat se na nějakého toho Evropana nebo Amíka, jak je nucen "bezdůvodně" chcípnout - pod Eastwoodovým vedením jsem do duší vojáků nepronikl, jejich řádky z dopisů ve mně nerezonovaly. Navíc sekvence se psem, raněným mariňákem a pak i samotný konec už přesahovaly snesitelnou úroveň protiválečné scenáristiky, v níž se s plakátovými momenty pracuje účelně v zájmu míru a demilitarizace - tohle už bylo nad plán, tak aby i malé děti pochopily nesmyslnost bojůvek. Díky alespoň za charismatického Kena Watanabeho a ohromující útoky letadel. PS: Kromě zvuku nemají Eastwoodovy filmy letos v Oscarech šanci. Del Toro a Scorsese prožijí asi moc hezký večer. (05.02.2007)

Spolehlivá herecká i režisérská legenda Clint Eastwood má sice řemeslo pořád pevně v ruce, ale do téhle závěrečné látky z unikátního dvouprojektu jsem jednoduše nepronikl. Bitva o Iwo Jimu byla jednou z nejkrvavějších kapitol války v Tichomoří. Eastwood vsadil na komplexní náhled, tedy na styl pohled-protihled. Zvlášť z amerických zákopů, zvlášť z těch japonských. Tato druhá verze nepředkládá tolik flashbacků a nerozvíjí tolik charakterů (jako patetické Vlajky). A zatímco Američané přijeli zvítězit (obsazením letiště a tudíž vytvořením letecké základny pro útok na hlavní japonské ostrovy), Japonci tušili, že sem přišli zemřít. Silná myšlenka. Jenže třeba právě k postavám jsem téměř nepronikl. Dál než na tři velmi slušné hvězdy mě to prostě tentokrát nepustí. (05.07.2013)

Veľmi sa mi tento film pletie s Vlajkami našich otcov (2006). Dokonca sú z rovnakého roku a oba od Clina Eastwooda. Obom som dal rovnaké hodnotenie. Oba sú v niečom lepšie, v niečom horšie. Aj táto snímka má niekoľko zaujímavých momentov. Jednak si vážim, že Američania (respektíve Clint) chceli urobiť film, ktorý de facto oslavuje Japoncov v americko-japonskej vojne. To sa často nestáva. Uvidíme, kedy my urobíme pochvalný film o Slovenskom štáte. Na druhú stranu, nemôžem si pomôcť, ale Japonci sa mi vo filme v určitých momentoch zdajú príliš hrdinskí. Oni aj boli, ale keď tretíkrát nejaký veliteľ vytasil meč a s krikom sa rozbehol proti guľometu, bolo toho už moc. Na jednej strane veľmi pekná kamera (filtre robia úžasnú atmosféru), na druhej strane pramalá akcia a nevyvážená fyzika. Ale Clintov vojnový film sa jednoducho nedá neodporučiť. (05.03.2019)

Pro mě osobně je tenhle Eastwoodův velmi zajímavý válečný film vítězem Oscarů 2006. Velmi srozumitelně a pečlivě budovaný příběh, skvěle rozpoznatelné postavy, kdy každý okamžik vím, kdo je kdo a o co tam jde a především ten pohled z druhé strany, to je to, co dělá Iwo Jimu tak krásným filmem. Velmi lidský, smutný a opravdový příběh. (13.03.2007)

Dopisy z Iwo Jimy jsou nejlepším (proti)válečným filmem, který jsem viděl! Nejen, že Clint opět bodá do vosího hnízka (poprvé v Unforgiven), ale celkově film vyvedl k dokonalosti. Místy zdlouhavé drama je plné emocí a krásné lyrické hudby, ze které mi sem tam naskočila husí kůže až slizička. Výborně si pohrává s dobrem a zlem a General Kuribayashi je jednou z nejcharakternějších postav, které jsem měl možnost u filmu vidět! (30.10.2008)