Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (408)

Matty 

všechny recenze uživatele

Clint Eastwood zde pojímá bitvu o Iwo Jimu diametrálně odlišným způsobem než ve Vlajkách našich otců, jeho diferenciace na ty hodné a ty zlé je sice jasnější, stále však vyniká snahou onu pomyslnou bariéru zbourat. Nejlépe je to patrné ve scéně se zajatým americkým vojákem, jehož dopis svým obsahem v podstatě kopíruje obsah dopisů, jež dostávají vojáci japonští. ___ Dopisy, stejně jako efektnější a nadhodnocená Pouta války, začínají vykopáním minulosti, zde konkrétně vaku s věcmi nezbytnými pro vyprávění následujícího příběhu. Na rozdíl od Pout, v podstatě akčního snímku, mají Dopisy silně humánní poselství a jakkoliv na první pohled vypráví klasický dobrodružný příběh o cti a odvaze, odmítají válku akceptovat coby přirozenou součást dějin lidstva. Jejich divácké přijetí bylo z mnoha pochopitelných důvodů vřelejší než v případě Vlajek. Mají mnohem pevnější narativní strukturu, v postatě chronologickou, pouze zřídka obohacenou nějakým flashbackem, jenž však vždy dodává nový rozměr hlavnímu dění a slouží k detailnější charakterizaci některé z postav. Těch důležitějších přitom není tolik a za hlavní lze považovat dvě – generála Kuribayashiho a pekaře Saiga, kterého doma čeká manželka a malá holčička. Kuribayashi je v podání Kena Watanabeho přesně tím typem správného, vždy spravedlivého a vlasti věrného muže, jaké ztvárňoval John Wayne, dodává mu však ještě jeden rozměr – má respekt ke krajině svého nepřítele, k Americe ("kde se ročně vyrobí 5 milionů automobilů"). Stále je však příliš hrdý na svou domovinu, aby odmítl příkaz převzít velení na tom malém, leč strategicky nesmírně důležitém kousku půdy. Svůj odhodlaný boj nevzdává ani ve chvíli, kdy jej právě vlast, pro kterou bojoval, „zradí“ a společně s hrstkou přeživších odsoudí na smrt. O čekání na smrt je celý film a vlastně i celý život. Eastwood se nad lidským údělem zamýšlí podobně jako v Million Dollar Baby, jde však ještě víc na dřeň problému a mrazivost mnohých scén v tomto ohledu přesahuje rámec běžného válečného filmu. ___ Obsazení japonských, až na Watanabeho neznámých herců rozhodně nebylo náhodilé a přesvědčivostí svého herectví hravě strkají do kapes kolegy z amerického bratříčka. Mnohé scény mi svou „poetikou“ asociovaly díla japonských režisérů. Eastwood buď pečlivě studoval jejich styl, anebo se obklopil tou správnou skupinkou spolupracovníků. Japonskou kulturu se snaží chápat i za hranice toho, co je pochopitelné pro Evropany – například hromadná sebevražda, v Japonsku přijímána zcela odlišně než u nás. Na jednu stranu je to překvapující, zároveň však velice potěšující coby důkaz oné snahy o jednotnost v nahlížení na nesmyslné zabíjení. Ačkoliv je pár scén totožných s těmi z Vlajek (například vyloďování), celkovou atmosférou se Dopisy liší. Liší se v mnoha ohledech, ve výsledku jsou silnějším a přímočařejším filmem, teprve postaveny vedle sebe ovšem dávají Vlajky a Dopisy celistvý obrázek ani ne tolik o jednou boji na jednom ostrově, jako o smyslu podobných bojů, o postoji nás – nezaujatých – k nim a hlavně o lidech, kteří jimi na vlastní kůži museli projít a v mírně pozměněné podobě procházejí dodnes. 90% Zajímavé komentáře: Dale, Indy, Macik, Martinius () (méně) (více)

gogo76 

všechny recenze uživatele

Od začiatku tohto zaujímavého a ojedinelého dvojprojektu som vedel, že bližší mi bude pohľad z japonskej strany. Nie preto, že im fandím, ale preto že je zaujímavejší. Prerozprávať príbeh vojakov, ktorí vedia, že sa domov nevrátia a stoja proti mnohonásobnej presile bez akejkoľvek podpory svojej toho času už rozprášenej armády je samo o sebe silná téma. Dopisy z Iwo Jimy majú všetko čo "Vlajkám" chýba. Silné a dojemné scény, charizmatických hereckých predstaviteľov s ktorými cítite a veríte im každé slovo a výbornú hudbu v ktorej má prsty Eastwoodov syn Kyle. Film obsahuje mnoho scén, ktoré vo vás zostanú dlho, možno navždy. Či už masová samovražda granátmi, posledný rozhovor Kuribajašiho a Saiga alebo aj obyčajné čítanie dopisu mŕtveho amerického zajatca. Eastwood urobil dobre, že oproti "Vlajkám", kde hralo množstvo hercov, ale dokopy vlastne nikdo, sa sústredil na dve hlavné postavy. Ken Watanabe ako generálporučík Kuribajaši so sympatiami k američanom a ľudským prístupom k vojakom, a pekár Saigo, ktorý by nerád padol v tejto nezmyselnej vojne o smradľavý ostrov. No, titulkami na DVD sa nenechajte odradiť, pretože podobne ako aj pri "kórejskom Ryanovi" - Pouta války, prichádzajú všetci tí, ktorí kašlú na všetko čo nemá dabing o skutočné lahôdky. Vlajkám som dal s prižmúrenými očami 70% a aj to iba z dôvodu, že ide o súvisiaci dvojprojekt(inak max.60%), takže v prípade Iwo Jimy čistých 100%. Odporúčam! ()

Reklama

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tak timhle me Eastwood zrovna moc nepotesil. Sice jsem jeste nevidel Vlajky, ale vsechno naznacovalo, ze je tohle jednak lepsi a taky hlavne akcnejsi. Ono by to i fungovalo, kdyby Eastwood silene neprehnal delku. Prvni cca. pul hodina se mohla klidne vyhodit, japonci furt jen kecaj a stavi bunkry, trosku to jen pozvedne prijezd charismatickyho Kena Watanabe. Jenze pak strih a japonci se najednou vali v jeskynich a v podstate do konce filmu z nich moc nevylejzaj. Nakonec jsme se prece jen dockal a zacal utok, kterej byl natocenej fakt perfektne a navic skvele ozvucenej. Nejlepsi byly zabery na cely bitevni pole. Jenze po chvili se na to Eastwood vybod a dej se zacal motat okolo par vystrasenejch vojaku v jeskynich. Coz by zas tak moc nevadilo, kdyby se neco delo, jenze oni furt kecaj a vypadaj vsichni stejne, takze mi prislo, ze se vse deje jen na jednom miste. Navic se ani moc nepovedla hudba a i kdyz se film venuje vyhradne japoncum, coz je dobre, nepamatuju si valecnej americkej film, kterej by se nevenoval aspon trosku americanum, tak je stejne znat, ze film netocili japonci. Takze tu nechybi klasicky klise americkejch filmu. Kdyby Eastwood zredukoval dej na 90 minut a venoval se ciste bojovani, rozhodne to bylo daleko lepsi, takle je vysledek prevazne nuda. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

Smradlavej ostrov bez rostlin, vody, ale patřící k posvátné japonské vlasti. Na počátku je cca 40 minut ,,běžného" života před akcí, které by mohli nést jistou historickou výpověď. Pak přichází válka. Nečekejte válečnou vřavu se spoustou mrtvých...stále je to o příběhu vojáků na Iwo Jimě. A jaká je morální hloubka? Normální. Žádný fantastický odhalení, ale ani patos z ,,Vlajek.." A je tu pár silných momentů, které dělají film zajímavým. Už jen proto, že je to pohled z další ,,neokoukané" strany. ()

Galerie (48)

Zajímavosti (25)

  • Scénář byl napsán v angličtině a následně přeložen do japonštiny. Ken Watanabe si navíc vyžádal další překladatele, aby repliky odpovídaly co nejvíce skutečnosti. (Brousitch)
  • Ken Watanabe (generál Kuribajaši) navštívil v rámci své role rodný dům a hrob gen. Kuribajašiho, a také si pročetl dopisy, které zaslal domů. (aporve)
  • Původně se měl film jmenovat "Red Sun, Black Sand". (ČSFD)

Reklama

Reklama