Dopisy z Iwo Jimy

Nevýhodou Dopisů je, že je trochu vidět, že z hlediska natáčení byly vedle Vlajek přece jen až druhé do počtu. Nejvíce je to patrné na vkomponování a střihu větších bojových scén, které byly točeny z americké strany a pak prostříhány tak, aby se daly vložit do japonské části. Druhým nedostatkem je relativně slabá dějová linka. Děj sice není prost dobrých silných scén, ale jsou to spíš jednotlivosti. Třetím pak zbytečně dlouhá stopáž. Ale dost kritiky, stále se jedná o dobrý film s jasným protiválečným poselstvím se skvělou atmosférou beznaděje, které pomáhají uzavřené klaustrofobní jeskynní prostory. Oskar za zvukové efekty je zasloužený. A přecejen půjdu na Vlajky. (03.03.2007)

Smradlavej ostrov bez rostlin, vody, ale patřící k posvátné japonské vlasti. Na počátku je cca 40 minut ,,běžného" života před akcí, které by mohli nést jistou historickou výpověď. Pak přichází válka. Nečekejte válečnou vřavu se spoustou mrtvých...stále je to o příběhu vojáků na Iwo Jimě. A jaká je morální hloubka? Normální. Žádný fantastický odhalení, ale ani patos z ,,Vlajek.." A je tu pár silných momentů, které dělají film zajímavým. Už jen proto, že je to pohled z další ,,neokoukané" strany. (18.12.2007)

Dopisy z Iwo Jimy na mě jako celek příliš nezapůsobily. Snaha ukázat Japonce jako obyčejné lidi, která sbírá u ostaních body mě osobně ničím neohromila. Přeci je úplně jasné, že to jsou stejný lidi jako američani, rusové i němci, že se bojí smrti, že myslí na svou holku a že mají války po krk. Nepopírám, že některé scény mají obrovskou sílu, třeba hromadná "granátová" sebevražda a v kontextu vyznění tohoto filmu mě osobně vzala scéna, jak jde vojín s kýblem hoven a v tom amíci začnou ostrov odstřelovat a on má největší strach, aby se kýblu z hovnama nic nestalo, díky předchozí výhrůžce svého velitele. Bohužel tyto jednotlivé scény nedokážou dát dohramdy stejně silný celkový tvar, protože jsou mezi ně vloženy příliš rozveklé pasáže. Daleko větší dojem na mě udělaly vizuálně bezchybně natočené válečně scény. Myslím si, že kdybych si přečetl pár dopisů z Iwo Jimy rozemlelo by mě to mnohem více. (17.09.2007)

Rozhodně lepší než Clintův pohled na americkou stranu. Tady se to totiž Clint věnoval hlavně bitvě samotné, než nějakým osudům vojáků v Americe. Celý to tak působí daleko uceleněji a divák se taky daleko více zžije s postavama. Po tomhle filmu bych skoro více fandil Japoncům, protože u těch v tomto dvojfilmu aspoň člověk zná motivaci. A navíc herci hrajou fakt úžasně v čele s Kenem Watanabem. Na Eastwoodovi nejlepší snímky to ale pořád hodně ztrácí. (31.08.2009)

Aj keď som sa tomu vyhýbal, myslím, že po zhliadnutí druhého je porovnanie oboch filmov z Eastwoodovho dvoj-eposu na mieste. Oba snímky si vzali za úlohu ako hlavný problém nezmyselnosť vojny a celej vojenskej mašinérie. Kým pohľad z americkej strany tento problém analyzuje a zachytáva hlavne z pohľadu povojnového, japonské stanovisko zachytáva príbeh počas hlavných bojov o ostrov Iwo Jima. Príbeh je jednoduchší, ale práve v tom je jeho výhoda. Nepotrebuje tri časové pásma a komplikované prerozprávanie aby dokázal zaujať. Použil akčnejší a rýchlejší príbeh, no popri tom si nechal priestor aj na dramatickejšiu tragickosť. Perfektne pri tom využíva vznešené japonské ideály. Je zaujímavý aj fakt, že kým sme v prvom snímku sympatizovali s americkými vojakmi, tak v zobrazení toho istého konfliktu sme chceli vidieť našich skorších hrdinov ako tých zlých. 85%. (13.04.2008)