Zmeškaný hovor

Japonský originál není žádné veledílo, ale v rámci hranic subžánru a díky, v té době ještě nevyčpělému, režisérovi rozhodně pobaví. Bohužel, tahle předělávka ztratila naprosto vše, co činilo Miikeho originál zajímavým a zůstal tak nudný a nezajímavý příbeh, zahrán nudnými a nezajímavými herci. težko uvěřit, že Valette natočil něco tak originálního jako Malefigue. Jeden bodík za vpravdě úchylný plakát a jeho zhmotnění na filmovém plátně. (03.05.2008)

Pěkný film a námětem mi to trošku připomínalo Nezvratný osud. Taky se zde odehrávalo to, že někdo bude mít nehodu a umře.... Zde jsme se navíc dozvěděli i přesný čas. Jediné mínus, které fimu dávám, je obsazení hlavní role. Ta holka mi byla prostě nesympatická a ošklivá! Nemám rád tmavé typy a tudíž, kdyby to zahrála nějaká Eržika Ferencová, já bych neviděl rozdíl. Jo, pokud by to zahrála nějaká dlouhovlasá blondýnka s "blue eyes", tak bych film ohodnotil 5*. Na druhou stranu, např. ve filmu KATAKOMBY, jsem si vůbec nevšiml, že tam Shannyn Sossamon hrála. :-) (19.06.2008)

V roku 2008, v čase najväčšieho komerčného boomu ázijských duchárskych horrorov, natočil režisér Eric Valette americkú verziu rovnomenné japonského snímku, ktorý v roku 2003 zrežíroval Takaši Miike. Do kín po celom svete sa dostal "Zmeškaný hovor" (One Missed Call). Mňa nijak zvlášť neoslovil ani pôvodný film (着信アリ), takže trvalo hodne dlho pokiaľ som sa odhodlal si pustiť americký remake. Nakoniec to nebolo až také špatné, možno i o trochu pôsobivejšie ako originál. Predsa len mi je americká kinematografia bližšia ako orientálna šikmooká japonská bizarnosť. *** (03.04.2017)

Slabši horor, za celou dobu snad žádná scéna, která by mě naladila na hororovou atmosféru. Nic pořádně nefungovalo, z přiběhu nešel strach, děj mě v napětí neudržel, přesněji ani do napětí nedostal, lekačky nefunkční, efekty taky slabší. Jediné čím může film překvapit je duch malé holčičky, na to jaká je úroveň efektu v tomto snímku, vypadal dobře. Kdyby film měl aspoň nějakou amosferu a zpracování, tak by se o strach dokázal postarat. Šířící se smrt přez mobilní telefon, doplňená povedeným vyzváněním, je základ, s kterým se dalo naložit o dost líp, je velká škoda, že to dopadlo tak průměrně. (31.10.2014)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)