Zmeškaný hovor

Podle mě celkem zajímavý nápad, i když dost nereálný. Byly tam lekavý momenty, ale bohužel tomu chybělo lepší ztvárnění. Působilo to jako jedna velká rovina, žádné zvraty, ani herecké výkony. To se s promyšleným KRUHEM nedá srovnat. A musim dodat, že já horory doslova nesnášim, ale tohle nebyl ani průměrný snímek, natož slibný horor. Spíš zbytečně depresivní natahování celkem fádní zápletky. Opravdu mě to nebavilo, nebála sem se a ani mě nic nešokovalo. A něžná hlavní herečka působila jako stín a to mi vadilo. A konec? Sice napínavý, ale dost absurdní a hooodně přehnaný. A proto to ve mě nic nezanechalo. (31.03.2009)

Opäť síce len kopírka ako väčšina vtedajších amerických počinov, ale čo na tom, určite lepšie ako pozerať stále tie isté japonské ksichty a to nie som rasista. V prvopočiatkoch som kedysi ich filmy uprednostňoval pred americkými a britskými, ale potom, ako sa v každom objaví "kvázi" desivé dievčatko s trhaným pohybom, už mi to začalo liezť na nervy a americká alebo európska tvár to aspoň trochu zpozerateľní. (28.05.2016)

Tak jsem si večer udělal čas, abych zhlédl tento horror, ačkoli hodnocení není nikterak oslnivé. Delší čas jsem vlastně také neviděl čistokrevný horror, čili jsem nevypnul televizi, ale sledoval tento film. Některé scény mi připadaly povědomé. Jak film pokračoval, zjišťoval jsem, že už vím, jak bude pokračovat a v poslední třetině už mi bylo jasné, že jsem jej viděl. Přesto ve mě nezanechal vůbec žádnou vzpomínku. To je vlastně celkové hodnocení. Průměrný film s několika světlými okamžiky, ale prostě zapomenutelný. (02.06.2015)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Laciná a nepovedená duchařina natočená jako remake k japonskému originálu. Jak vidět, opět se někdo nechal více než inspirovat klasickým japonským hororem a opět bez většího kasovního a hlavně filmařského úspěchu. Ve filmu selhává snad úplně všechno od scénáře přes marné herecké (ne)výkony až po atmosféru „vygradovanou“ jakýmsi obživlým tělem ve větrací šachtě. Očekávaný děj, umírání ála Nezvratný osud nic méně naprosto bez nápadu a vlezlé vyzvánění, které doprovází celý film, sráží výsledné hodnocení hluboko pod průměr. Jediná scéna u které jsem se skutečně pobavil a jež stojí za zmínku, je hned ta úvodní s rybníčkem. Ta mě namlsala na zbytek filmu, avšak byl jsem zklamán. (24.08.2008)