Smrt krále Václava IV.

V Jiřím Šotolovi získala česká kultura vedle jeho básnického vkladu právě v této době dalšího výrazného představitele historické beletrie. Navazuje na Aloise Jiráska, ale i Václava Kaplického nebo Františka Kožíka obohatil (s jistou nadsázkou by bylo možné mluvit o osmdesátých letech jako o době rozkvětu české historické dramatické a televizní tvorby; jistou setrvačností dramatizací některých děl Peroutkových nebo Daňkových tato přínosná vlna vyznívá ještě v devadesátých letech) obohatil tuto část české literatury o svůj výrazný a nezaměnitelný autorský vklad . Závěr života předposledního Lucemburka a nejstaršího Karlova syna, zobrazený v této televizní inscenaci, tyto skutečnosti a vnosy jen zvýrazňuje a potvrzuje. Je velká škoda, že i tato inscenace nebyla již dávno zdigitalizována. (19.03.2008)

Doba vzniku filmu vpašovala do díla jasně definovaný názor, zda je lepší vláda panovníkova a jeho proradných poradců, šlechty a bohatých měšťanů či stavů. Rudolf Hrušínský podle mého názoru svůj výkon až moc dramatizoval a přehrával. Jako by hrál v divadle. Slabší dílo, až moc autorské na úkor historických fakt. (15.05.2016)

Hořký konec nejstaršího syna Karla IV. na rozcestí velkých společenských proměn. Bělkova televizní inscenace se tentokrát nedokázala oprostit od některých zjevných klišé a scénáristických chyb, díky nimž je Václavova nerozhodná osobnost v závěru jeho královského působení charakterizována poněkud zploštělým způsobem. Leccos naštěstí zachraňují vynikající herci, především Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Eduard Cupák a Luděk Munzar v roli odbojného prosťáčka. (15.05.2016)

Unešena jsem zcela Hrušínského uměním hereckým. Bylo tu sice křiku a povyku co hrdlo jeho stačilo, ale oni jsou persona par excellence. Zcela nehnutě, jako socha tesaná z mramoru, seděla jsem s ústy pootevřenými a s úctou a obdivem vnímala ten koncert slov a prožitků. Položiv se do toho tak, že role krále otce vlasti jeho poslední by mohla býti. (15.05.2016)

"Nad ránem chodí po cimbuří smrt.." a "zbytečný král" Václav IV, co se nedokáže rozhodnout, zda chce být "bratrem lidí nebo králem" prožívá poslední okamžiky svého života. Tento Šotolův historický apokryf má skvostné (občas typické filosoficky laděné) dialogy, Z hereckého hlediska jde pak o skvělou podívanou. Rudolf Hrušínský sice působí možná až trochu afektovaně, ale kdo ví, zda přesně nějak takto se král Václav před tím, než jej postihl infarkt, nechoval. Z dalších postav musím vyzdvihnout dvojici Munzar/Preissová, jejichž herectví má vážně jiskru. Munzarova postava bodrého "Chlebečka" sice asi moc reálný základ mít nebude, celé hře však dodává šťávu a určitou lehkost. Jinak by to byl jen samý křik či samé filosofování (01.06.2023)