Lekce řízení

Na plné čáře zvoraný pokus navázat na úspěch černé komedie Harold a Maude. Pokus, ke kterému nemělo nikdy dojít, který je jenom zřídkakdy komedií a nikdy ne komedií černou. Stárnoucí britská herečka hraje stárnoucí britskou herečku, která je vedle svého výrazně mladšího a méně výrazného kolegy dostatečně „weird“, aby film bezprostředně po startu nezkolaboval na akutní nedostatek tvůrčí invence. Ben je z dobré křesťanské rodiny, Evie se slovníkem nějaké postavy od Tarantina má k dobré křesťance stejně daleko jako sója k dobře prorostlému bůčku. Julie Walters s přehledem uhraje jakoukoliv emoci. Scénář na tento fakt hodně spoléhá. Také spoléhá na komičnost scén, kde Waltersová exhibuje vedle Ruperta „ahoj, jsem na sedativech“ Grinta. Právě na náhlou, tím tuplem nevěrohodnou, proměnu hlavního hrdiny film nejvíce doplácí. Zamlklý flegmouš se přece nemůže během jedné noci změnit v cílevědomého rebela. Ani s vědomím, že v opačném případě dostane rakovinu spíš z matky, než z telefonování mobilem. Laura Linney hraje výborně karikaturu praktikující křesťanky, ovšem karikaturu přehnanou a budící dojem, že všichni pravidelní návštěvníci kostela jsou manipulovatelní debílci. Je pitomost zakládat realistický film na takových extrémech. A co ty problesky humoru pro podobný typ filmu naprosto nevhodného (pan Finchman v ženských šatech)? Na celém filmu není ani špetka pravdy. Všechny jeho složky jsou jenom prostředky sloužícími k vyřčení dávno známé pravdy. Chování postav lehko odhadnete několik minut dopředu a to, za čím se tvůrci celou dobu lopotí, co se vám snaží sdělit, jste už bezpochyby slyšely z úst zdatnějšího vypravěče. 50% (24.02.2008)

Co mě nejvíc irituje na téhle britské "komedii" je Julie Walters, která je po celou dobu tak neskutečně otravná a zralá na facku, že to zkrátka zprznilo i tu jinak dobrou atmosféru, kterou to mělo. Nebo spíše mohlo mít. Náboženský nádech také není zrovna plus a Rupert Grint, který je jinak dobrý herec, tu má celou dobu jeden a ten samý výraz, kterým jakoby prosil o smilování (asi sám věděl, že to co točí je kravina na entou). No,tohle se prostě nepovedlo. (04.10.2012)

„Nemaj pocit viny. Pocit viny je ZLÝ duch.“ Sklamalo ma, že sa film volá LEKCIE RIADENIA, z úvodu sa im aj naozaj venuje, no následne o ne vôbec nezakopne – dobrú britskú komédiu o šoferákoch by som si niekedy pozrel rád. Namiesto toho som pozeral príbeh spoločenského autistu (ryšavý Rupert Grint alias Ron Weasley z potteroviek). Žije na pokojnom anglickom predmestí s príšerne pobožnou matkou (ktorú zasa raz zle zahrala nesympatická Linneyová). Tá je v skutočnosti pomýlená psychopatická kurva, ktorá svojho syna šikanuje. Cez leto si nájde brigádu ako pomocník starej excentrickej herečky, ktorej sláva dávno odišla a ktorej verným kamarátom je víno. Spolu behom krátkej doby zažijú... nuž, asi to v predstave tvorcov malo byť niečo „silné“, ale na mňa to tak nepôsobilo. Proste zažili zopár čudných vecí. Ale že by som veril, že to bolo tak hlboké, že ich to oboch takýmto spôsobom zasiahlo či nedajbože „navždy ovplyvnilo“, to nie. Snímka, v ktorej onú herečku stvárnila Julie Waltersová (mama Weasleyová z potteroviek), kĺže po povrchu, je skratkovitý, uspokojuje sa s naznačenými postavami a odmieta ísť do hĺbky (Bryony Michelle Duncanovej). Nevraviac o tom, že som sa nedozvedel, ako to nakoniec vlastne s tým vodičákom dopadlo. Každopádne, čím som starší, tým mi je britská/anglická kinematografia bližšia, mám rád tie ich svojské „suché“ postavy, v ktorých v skutočnosti driemu city, mám rád anglickú výpravu, atmosféru. Takže áno, cítil som sa pri pozeraní dobre, ale celé to bolo neoriginálne a herci skôr „prehrávajú“, než hrajú (okrem fajn zaspatého Grinta). (28.05.2011)

Spíš než komedii bych to zařadil jako minidrama, ale opravdu mini. Vtipných momentů tam moc nebylo, ale těch dramatických také moc ne. Spíš to byl takový příjemný civilní filmík o "probuzení" jednoho chlapce z nadvlády své matky. Koukalo se na to příjemně, ale určitě to mohlo být lepší. Takový průměr. Howgh! (30.12.2010)

Celkem neobvyklý příběh o potrhlé postarší Evie, která mě skutečně chvílemi iritovala nebo fanatické mamce, která to sice myslela se sedmnáctiletým Benem dobře, ale jemu postupně docházelo, že ten kostelní směr mu moc nevyhovuje a tak se po svém (a právě díky Evie) postupně vzbouří a o panu Finchmanovi už raději vůbec pomlčím. Zkrátka celý ten scénář je dost zvláštní, takže sama přesně nevím, proč dám určitě vyšší hodnocení. Snad za ty nádherné anglické scenérie (jako bych tam znovu byla), za překrásný Edinburgh (kde zase pršelo, to se snad nezmění:D), za anglické cottages, kterých nemám nikdy dost a za plný kýbl překrásný muziky. Prostě přes všechny ty negativa o kterých zde píší ostatní, se mně na Driving Lessons moc hezky dívalo. (24.10.2014)