Dobrovolná oběť

Na tento film jsem narazil zcela náhodou, kdy jsem se dozvěděl o existenci Armina Meiwese a toho co udělal, a zjišťoval jsem si o tom víc. Sice jsem od filmu neměl nějaká velká očekávání - zdejší nevalné hodnocení a příšerný plakát zvládnou samy o sobě člověka dostatečně varovat předem - ale výsledný dojem byl bohužel ještě horší, než jsem čekal. To zpracování je děsivě špatné, obraz je celou dobu příšerně tmavý a ušmudlaný, a vůbec nedává smysl, proč je to vyprávěno z perspektivy té holky - pokud tedy nebylo jediným smyslem té postavy zasadit všechny události do nějakého kontextu a pokusit se nějak vysvětlit nepochopitelné chování obou hlavních postav, oběti a jejího kata. Osobně mě tam ta rádoby vysvětlující (možná dokonce i omlouvající) omáčka - která by se dala shrnout do ohraného klišé, že za vším je třeba hledat neutěšené poměry v dětství - jen otravovala, a podle mého názoru je prvních 45 minut toho filmu v podstatě naprosto zbytečných, a to hlavní se tam konečně začne dít až poté, kdy si budoucí kanibal podá inzerát a budoucí oběť na něj odpoví. Sledovat ten jejich zvrácený pakt mě však nijak netěšilo, je to prostě jen neuvěřitelně smutné, depresivní, a samozřejmě též krajně odporné, a šokující. Vedle téhle amatérské sračky se španělský artový Kanibal tyčí jako nedostižný titán. (21.05.2020)

Kdyby do filmu nebyla našroubována zbytečná pasáž se studentkou, flashbacky do kanibalova dětství a život jeho oběti před tím, než se "seznámili" mělo by to daleko větší hodnotu a lepší vyznění. Takhle to celé vyšumělo do ztracena. Mělo se to vysloveně soustředit na kanibala... Když jsem se na to tak díval, říkal jsem si, že je velká škoda, že se toho nechopil Haneke ... (08.04.2013)

Mám ráda filmy s tématikou "zla, šílenství a bolesti," které dokáží člověka, jež je, či postupně začne být, touto stranou lidské mysli a jeho činů fascinován, postupně stahovat do temné propasti. Správně tíživě ponurá atmosféra, skvělá, s černě orámovanýma očima (které do temného zpracování výborně pasovaly:) Keri Russell a opět výborný, můj oblíbený Thomas Kretschmann. (03.01.2012)

Ak nepotrebujete vidieť, ako chlap chlapovi ureže penis, opeče ho na pánvici a prinesie k stolu, kde sa s vykastrovaným podelí o delikátnu večeru pri sviečkach, nepozerajte to. Toto nie je žiadny "estetický Ridley Scott". Rohtenburg nahliada do psychiky kanibala a jeho obeťe, robí to dôstojne, s kvalitnými hercami, v správne ponurých, tmavých až zaďažďených obrazoch a bez samoúčelných exploitatčných scénok, ale vo výsledku nič nevyrieši, a i hlavnú hrdinku, ktorá chcela nájsť odpovede na ťažké otázky, iba rozplače a vyvedie z rovnováhy. K čomu to? (05.12.2011)

Dobrovoľná obeť je jednoznačne veľmi zaujímavou a hlavne temnou a neobvyklou sondou do témy kanibalizmu. Najvýraznejším plusom je zhmotnenie myšlienok kanibala a súčasne aj jeho obeti - ako to vnímajú, prečo to tak je, ako sa pri tom cítia, čo ich k tomu vedie. Súčasne je tu aj poskytnutý pohľad človeka, ktorý je tým fascinovaný - študentky, ktorá o nich píše prácu. Tieto tri prvky tvoria skvelý celok, ktorý s použitím retrospektívy zmapuje dráhu oboch priamo zainteresovaných ľudí + študentky, ktorá nám túto dráhu mapovať pomáha. Prevedenie je veľmi nepríjemné a diváka nemôže nechať chladným a neznechuteným - niektorí (ja) budú fascinovaní, iní maximálne zhnusení. Každopádne, ja vyjadrujem hlboké nadšenie. (17.05.2015)