Bourneovo ultimátum

Paul Greengrass s Mattem Damonem dokázali zakončit triologii o agentu Jasnu Bournovi ve velkém stylu. Skvělý výkon Damona a geniální režie Greengrasse dělají z tohoto filmu jeden z nejlepších akčních nejen roku 2007. Opravdu velmi povedé a každému vřele doporučuji. Doufám, že pánové z Akademie nenechají tento díl bez povšimnutí....... (10.11.2007)

Soundtrack John Powell: 1. Six Weeks Ago [4:31] ,2. Tangiers [7:40] ,3. Thinking of Marie [3:51] ,4. Assets and Targets [7:18] ,5. Faces Without Names [3:31] ,6. Waterloo [10:38] ,7. Coming Home [3:19] ,8. Man Verses Man [5:45] ,9. Jason is Reborn [4:04] ,10. Extreme Ways (Bourne's Ultimatum) - Moby [4:22] (10.06.2011)

No popravde receno, krapet zklamani, ale v podstate sem se na tenhle film ani nak zvlast netesil, takze mi to ani nevadi. Pribeh navazuje primo na predchozi dil, nezatezuje se s nakou rekapitulaci nebo vysvetlovanim kdo je kdo a od zacatku opet Jason utika. Ale ono to vlasne nevadi, pribeh je jednoduchej, takze to clovek pochopi a ze mu nic nerikaj postavy, to je v podstate fuk, protoze skoro o zadny postave se nic nedozvime a vzdy se naka objevi aby neco kecla a uz je zaber jinam. No a zaverecny odhaleni je naprosto na picu, kuli tomuhle se jako Jason tri filmy honil? No a uplnej zaver je predvidatelnej. Navic i kdyz se da rict, ze je celej film jedna velka honicka, nemuzu rict, ze by tu byla naka vylozene zapamatovani hodna scena, protoze ta akce spociva v tom, ze Jason nekam bezi, nekdo honi jeho nebo nekoho honi on a je to furt dokola a tech par bitek a honicek v aute neni nic novyho. A tim se dostavam k nejvetsimu problemu filmu, naprosto totalne mega vymastena idiotska zkurvena kamera. Ve filmu neni snad sekunda, kdy by se kamera neklepala a nelitala z mista na misto a do toho zbesilej strih. Je mi jasny, ze tim chteli tvurci ziskat na akcnosti (a povedlo se jim to), protoze sledovat staticky 100 minut beziciho typka by asi moc nenadchlo, jenze diky ty zkurveny kamere si clovek nic neuzije. Nemuzete si vychutnat zadnou bitku nebo honicku, protoze to je vse neprehledny jak kamera lita z mista na misto a nemuzete si vychutnat ani herecky vykony. A taky zadnej zaber kuli kamere nevypada cool. Proste kamera celej film zkurvila. Co se tyce samotnyho Damona, ten je stejnej jako vzdy, tvari se furt stejne, nevypada jako bouchac, ale rozjet to umi. Akorat skoda, ze ma asi jen jednu slusnou hlasku. Jiste, je to jeden z nej akcnich thrilleru roku, ale kuli tomu, ze film je vetsinou stejnej jako druhej dil, konec je debilni a kamera na hovno, tak mi nepride, ze by byl na 5*. (21.09.2007)

Kamera, klapka aaa..... AKCE! Takhle nějak bych shrnul celou Greengrassovu trilogii. Poslední Damonův "Bourec" se asi nejvíce u mě přiblížil k 5 hvězdičkám, už už si na ně i sahal, ale o chloupínek to nevyšlo. Nicméně Matt Damon je fakt dost dobrej akční hrdina, to se musí nechat, zastiňuje i leckteré protřelé veterány, kteří na podobném typu rolí vystavěli svou kariéru (ne, jména po mně nechtějte, a nesviťte mi tou lampou tak do očí!). A abych nezapomněl - pěkný štěk si tady odehrál i nedávný Niki Lauda alias Daniel Brühl. ;-) P.S. Takhle nějak podobně, jako ve filmu možná vypadá ta slavná NSA i po Snowdenově odhalení. Jen se o ní o něco více ví (asi o 1%) a o dost více mluví (asi o 99%). (09.12.2013)

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)