Bourneovo ultimátum

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

Nemůžu si pomoct, ale pro mě bude nejlepším dílem trilogie the middle one. Mám pocit, že takřka každá akční scéna v druhé polovině filmu je už trochu přetažená přes míru únosnosti. Přesto - na otázku, zde jde o důstojný konec famózní trilogie je jen jediná odpověď - zcela určitě. Všichni včetně Johna Powella opět ve formě, konečně něco k Julii Stiles a (narozdíl od těch akčňáren) správně odhadnutý konec plný příslibů...ale upřímně doufám, že Ultimátum bylo opravdu posledním dílem, protože další, ještě větší, spiknutí kolem nějakého ještě tajnějšího programu tajných služeb už by bylo opravdu moc;) Třetímu Bourneovi dám 80% a rozejdeme se v dobrém. PS: Ten Mobyho remix Extreme Ways je naprosto dokonalá věc, ale jinak je OST oproti dvojce poněkud slabčák. (20.09.2007)

S největší pravděpodobností nejakčnější, nejsvižnější a nejnamakanější film roku a k tomu všemu s nejlepším bitkařským duelem, kterej se dá vidět. Jason Bourne napotřetí hold opět nezklamal, ba co víc, dokázal překonat i ty dva díly předtim, hlavně co se teda týče akčnosti a napínavosti. Dokonalý zakončení trilogie, i když tam teda pár okének v příběhu podle mě bylo, ale ta hudba a ruční kamerka k tomu, no to byla zase paráda (10.09.2007)

Scénář: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi .. Kdo byl Jason Bourne? Treadstone, Webb, Blackbriar.. Zkrátka kdo hledá, najde. Osobně jsem konečně od této velké a chladné mozaiky dostal nějaké naplnění a musím po dvou (jen lehce) nadprůměrných filmech prohlásit tento za bezkonkurenčně nejlepší a nejlépe zpracovaný. Nutná znalost předešlých dílů je však na místě, protože Greengrass prostě není na vysvětlování a do děje jsme vhozeni takřka kontinuálně. Na druhou stranu, pořád jde o ztrátu paměti, skoropomstu a hledání sebe sama, což je na třetí film, bez nějakého košacení, už trochu vyčpělé a stereotypní téma. Režisérův cit pro syrový realismus však dosahuje maximálních výšin, ruční kamera je (na drobné nepřehledné výjimky) přijatelně ukočírovaná, takže se dá několik akčních vložek s přehledem vychutnat. Výbuchy, ruční bitky, přestřelky či automobilová honička, vše je precizně a excelentně profesionálně zvládnuté. Jason Bourne se konečně přestal chovat jako bezduchá loutka v divadle nekalých machinací, využil plně své schopnosti a rozhodl se konečně potrhat drátky, které ho ovládaly a došlápnout si na své dřívější manipulátory. A je to krušná jízda! Chladná až odtažitá atmosféra sice stále kraluje, ale události a postavy jsou neustále v pohybu, na zdlouhavé kecání není čas a vše směřuje do finále, které je famózní! Zvláště dvě poslední scény (krátký úsměv & vodní hladina + Moby) se mnou emocionálně dokázaly pohnout, což jsem u Bourna zažil vlastně poprvé. K samotnému významu scény bych jen dodal, že doufám v pevné uzavření kruhu a nějaká touha třískat další peníze bude potlačena zdravým rozumem, protože by to byl jen další scénáristický blábol, neboť Robert Ludlum, duchovní otec série, už není mezi námi. 80%. (24.08.2007)

Soundtrack John Powell: 1. Six Weeks Ago [4:31] ,2. Tangiers [7:40] ,3. Thinking of Marie [3:51] ,4. Assets and Targets [7:18] ,5. Faces Without Names [3:31] ,6. Waterloo [10:38] ,7. Coming Home [3:19] ,8. Man Verses Man [5:45] ,9. Jason is Reborn [4:04] ,10. Extreme Ways (Bourne's Ultimatum) - Moby [4:22] (10.06.2011)