Já, legenda

Start legendy je strhující. Mírně přehnaná adrenalinová jízda plynule pokračuje jako zábavné přežívání jednoho trosečníka, který, ač nemusí, v rámci zachování vlastního duševního zdraví respektuje určitá pravidla a sociální interakci si krom povídání s věrnou fenou („Drž mi packy“) vynahrazuje pravidelnými návštěvami videopůjčovny, kde každý den potkává ty samé němé tváře. Jediná živá osoba v hodně širokém okolí… Člověka skoro napadá, jaká by to byla pohodička. Jenom si nesmíte začít klást otázky typu „odkud ještě po třech letech bere potraviny, vodu a elektřinu?“. Nemluvě o nepředstavitelné psychické zátěži, zde reprezentované všehovšudy jedním dvěmi záchvaty vzteku. Cirka po třiceti minutách přichází na řadu první náznak žánru, k němuž se tvůrci hodlají přiklonit, což s plným nasazením (bohudík) učiní teprve v poslední dvacetiminutovce. Tak jako tak, film po vyložení hororových karet ztrácí část svého kouzla. Najednou absentuje nadsázka a větší prostor dostávají rádoby psychologické momentky, příliš povrchní, aby nezačaly i při tak skromné délce působit jako vata. Neobviňoval bych Willa Smithe (ač mi do role vědátora ani trochu neseděl), Francis Lawrence mixuje dohromady příliš mnoho žánrů a žádnému nevěnuje náležitou péči. Když z toho nakonec vykvete další stoprocentně korektní rodinné drama, překvapen bude asi málokdo. 75% Zajímavé komentáře: anais, Tomco, Blackberry, Desperado, Triple H, Alojs (15.01.2008)

Již třetí adaptace novely Richarda Mathesona "I Am Legend", s rozpočtem $150 miliónů a Will Smithem v hlavní roli. První The Last Man on Earth (1964) a druhé The Omega Man (1971) zpracování novely "I Am Legend". Post - apokaliptická atmosféra vylidněného New Yorku, po kterém se volně prohání zvěř a opuštěná auta obrůstá tráva. S přicházejícím soumrakem vycházejí ze svým temných úkrytů nakažení, kteří jako by z oka vypadli Smeaglovi z Pána Prstenů. A Robert Nevill (Will Smith) jako jediný přeživší, který může najít vakcínu pro záchranu lidstva. I přes dechberoucí začátek a neuvěřitelnou atmosféru i zvuk je Já Legenda velkorozpočtovým The Last Man on Earth, u kterého mi trošku pokazil zážitek vyamerikanizovaný konec filmu. Rozjezd ve velkém stylu a závěr,který alespoň u mě dost sráží na celkovém hodnocení z 5 na 4 hvězdičky. 80 % (11.02.2009)

Běžný divák neocení tento moderní skvost, ovšem divák odkojený raným Cronenbergem, Romerovými filmy a jejich klony, "Den a 28 dní poté" atd., vidí v tomto všechna předešlá témata těchto tvůrců a filmů přirozeně, nenásilně a úžasně spojené dohromady. Jedná se o moderní varování před katastrofou, která dříve nebo později na naší planetě stejně propukne (virový původ něčeho, co nepůjde zastavit ...), otevírá řadu témat, které nastiňoval již Romero a nebyl stále chápán (kritika konzumní společnosti, honba za věcmi, neživými pozlátky a vytváření iluze, že věci z nás dělají lidi, nikoliv naopak ...). Nastínění otázky ztráty hodnot a hodnot opravdových, smyslu sociálního kontaktu, úžasně sehrané přátelství a přímo závislost na živém tvorovi (tady je to pes). A nakonec i v podstatě filosofické dílo o smyslu života jak jedince, tak celé lidské populace. Vyjmutí, a to i obrazové, mnoha témat, která se zde objevují od Romera již z 60. let, ale přitom vše tak ojediněle ztvárněné, že film nevykrádá, ale vychází z mnoha témat a slučuje je v jedno. Pro mne osobně úžasný, originální a jedinečný zážitek, kdy mě mrazilo z té samoty víc, než z hromady "zombies" ... Jediný problém filmu je ztvárnění zombií/nakažených, kteří jsou těžce digitalizované, na dnešní poměry a dobu amatérské, jako by vypadnuvší z nějaké dnešní videohry. Každopádně film není o zombiích, takže jsem mu to prominul. Pro mne plný počet a úžasný filmový zážitek. (Smith podává podle mne nejlepší herecký výkon své kariéry ...) (29.09.2008)

Lawrence potvrzuje pověst velešikovného režiséra, ale na rozdíl od Constantinea mu s vyšším rozpočtem přišel i o poznání méně kvalitní scénář. Hlavně kvůli němu přichází výborná akce a velkolepá a zároveň dusivá atmosféra do jisté míry vniveč. Chybí tu alespoň trocha kompromisu. Ta hranice mezi dramatem a sci-fi podívanou je tu totiž hodně klikatá a diváka tak silně matou přechody od bombastických a přesto "jen" osobních scén k občas až intimně pojatým soubojům. Největší příběhová zrada je nakonec celé téma. Míchá se 28 dní poté, Den trifidů, Planeta opic a další boje jedinců proti mase nepřátel, jenže trailer sliboval daleko víc než to. Chuťový ocas a nějaký ideový přesah jsem zde proto hledal marně. (13.01.2008)

Mohli to být další Potomci lidí, ale bohužel se to na konci zvrhlo v tupý béčkový film. Pokud ten násilný přechod dokážete vstřebat, bude pro vás Já, legenda jedním z nejlepších filmů roku. Titul jednoho z největších zážitků však zůstává pro všechny tak jako tak - pohled na život ve vylidněném New Yorku je vskutku ohromující. (24.12.2007)