True

Tato krátká povídka je součástí filmu Paris, je t'aime a musím říct že ze všech částí tohoto povídkového filmu je také nejlepší. Je to nádherné a zajímavě zpracované vyprávění o lásce slepého mladíka a krásné divky v podání Natalie Portman a jak Natalie, tak i režisér Tykwer v ní plně dokazují že jsou jedněmi nejtalentovanějších lidí své generace. (08.05.2007)

Dokonalá demonstrace toho, jak lze i na malém prostoru vykouzlit mnoho citu. Jestliže je tato krátká filmová povídka součástí antologie Paris, je t'aime, důležitější je v jejím případě spíše ta láska, než Paříž. Milostný vztah je zde ukázán v jeho celistvosti, od nezapomenutelného seznámení, přes svěží start, malé roztomilé partnerské rituály, jež se mění postupem času v ubíjející rutinu až po... Ha a já bych vám to pomalu celé vykecal. Lepší bude, když se na to mrknete sami. Nicméně stojí to za to, uvidíte... (30.06.2016)

Skvělé, krásné, originální! I já co neumím francouzsky ani slovo uznávám, že v původní verzi je to nejpůsobivější. Skoukl jsem to několikrát a myslím, že nejlepší je dát nejdříve českou verzi http://www.youtube.com/watch?v=2TefmFiMQVg a pak francouzskou http://www.youtube.com/watch?v=uO7YIGsUErs&feature=player_embedded (18.06.2010)

I see you - nejromantičtější vyznání, kterého se vám může ve filmu dostat:) Nejlepší povídka z Paříže, skvělá pointa, střih, nápad, herecké výkony, tempo, režie.....všechno to dohromady tvoří úžasný celek. Působivá scéna v přelidněné hale, kde se poprvé hlavní hrdinové objímají, po druhé od sebe stojí metr, po třetí jsou k sobě otočeni zády a po čtvrté tam nejsou vůbec. Lépe by snad ani konec vztahu beze slov vyjádřit nešel. 100% (02.02.2010)

And you were accepted, of course. You moved from Boston to Paris into a little apartment on the rue du Faubourg-Saint-Denis. I shoed you our neighborhood, my bars, my school. I introduced you to my friends, my parents. I listened to your texts, your singing, your hopes, your desires, your music. You listened to mine. My Italian, my German, a bit of Russian. I gave you a walkman. You gave me a pillow. And one day, you kissed me. Time went by, time flew and everything seemed so easy, so simple, so free, so new, so unique. We went to the movies, we went dancing, we went shopping, we laughed, you cried, we swam, we smoked, we shaved, sometimes for no reason, or for a reason. Yes, sometimes for a reason. I brought you to the academy, I studied for my exams, I listened to your singing, to your hopes, your desires, your music. You listened to mine. We were close, so close, ever so close. We went to the movies, we swam, we laughed. You screamed, sometimes for a reason and sometimes without. Time went by, time flew. I brought you to the academy, I studied for my exams. You listened to my Italian, German, Russian, French. I studied for my exams. You screamed, sometimes for a reason. Time went by for no reason. You screamed for no reason. I studied for my exams, my exams, my exams. Time went by, you screamed, you screamed, you screamed. I went to the movies. (06.09.2011)