Paříži, miluji Tě

Nemyslím, že by Paříž měla být lepším, láskyplnějším, nebo i prostě jen lidštějším městem, než jakékoliv jiné, avšak 18 režisérů dalo kamery dohromady, aby nás přesvědčilo o opaku. Pod jejich výpravou vypadá Paříž poeticky, zamilovaně, hořkosladce a zkrátka dost různorodě, ale vždy lidsky, neboť o skromných lidských příbězích tento film je. Některé jsou obyčejné (1. Montmartre, 17. Quartier Latin), méně (3. Le Marais, 5. Loin du 16éme) či více (9. Tour Eiffel, 11. Quartier des Enfants Rouges) zajímavé, až originální (14. Quartier de la Madeleine, 16. Faubourg Saint-Denis), jiné vyloženě slabé (6. Porte de Choisy), najde se i černohumorná jednohubka (4. Tuileries) a nejvíc se mi líbila 12. Place des fêtes o umírajícím čerňochovi. 7/10 (26.06.2009)

Paříž, město lásky, chrlí ze svých částí a zpoza architektonických skvostů dojemné, úsměvné i zdánlivě obyčejné příběhy, které se chtě nechtě dotýkají lásky, citu, něhy, souznění, smrti. Řada renomovaných tvůrců ze všech koutů světa se sešla pod střechami jednoho z nejúchvatnějších evropských měst, ale bohužel jen polovina z nich nabízí skutečně poutavé minipříběhy, kdy těch skutečně mistrovských bychom s přehledem napočítaly na prstech jedné ruky!! Výsledkem je tak hravá a proklatě pestrá mozaika, poskládaná ze střípků, které bohužel nemají potřebný prostor!! (31.05.2007)

Udělala jsem přísný matematický úkon - průměr - a vyšlo to, jak to vyšlo. Nejméně se mi líbily 4. a 6. povídka, vůbec ten začátek byl takový slabší, ale pak přišli mimové a já začala doufat v lepší konec. Po nich nadšení ochladlo - dvě povídky, které bych ohodnotila tak 2*. Ale 12. povídka mě okouzlila, té bych samostatně dala nejvyšší hodnocení. A po ní? Nic horšího jak průměr nepřišlo, takže koncová rovinka se vynula velmi pěkně, spořádaně, melancholicky. Poslední povídka to nakrásno uzavírá, a tak, jako i ústřední osoba této povíkdy, i ke mně přichází pocit a všechno docvakne. Určitě stojí za to si projít Paříží - a to v obou smyslech. Začínáme slabě, ale finišujeme s vervou. (20.11.2010)

Samotný nápad udělat povídkový film o Paříži se mi velice zamlouval. A nakonec to funguje i tak jak jsem si původně představoval. Je zde hodně romantických příběhů, díky kterým mám zase jednou chuť se do tý Paříže co nejdříve vydat. Na druhou stranu těch povídek je tam až moc a kdyby se pár těch slabších seškrtalo a dal se větší prostor některým zajímavějším (zvláště Tykwer mě dostal), tak by to dopadlo asi ještě lépe. Takhle je třeba sled hodně zajímavých povídek zabržděn některou slabší a trochu to ztrácí na tempu. To jsou ale neduhy většiny povídkových filmů, takže se to dá ještě odpustit. Každopádně se těším na verzi o New Yorku. 70% (20.10.2008)

Jednotlivé etudy bych hodnotila různorodě. Absolutní jedničkou pro mě byl příběh číslo 16, kdy slepý chlapec říká Natalii Portman: "Já tě vidím". A připomenout musím také příběh číslo 9, Eiffelova věž neboli chlapec s velkou aktovkou a jeho rodiče Mimové. Dále mě oslovila povídka číslo 7, která vyprávěla o muži, který se chce rozejít se ženou kvůli mladé letušce a kvůli tomu, že si manželka zpívá pořád dokola tu samou písničku, nosí to samé oblečení, má rtěnky, které nepoužívá, neobjednává si předkrmy a zákusky a nakonec je manželovi celé sní..a co víc, manžel je v takovém stádiu, že si dokonce objednává jídla, které manželce budou chutnat. Když mu ale manželka řekne, že je nemocná, nerozejde se s ní a letušku opustí. Předstírá jak ženu miluje až se do ní znovu bezhlavě zamiluje..ona umírá a on je sám... Naopak bych vynechala bezduchý začátek, tedy etudu číslo 1, která byla spíše trapná. Ostatní bylo průměrné a nebo nadprůměrné..každopádně o tom budu přemýšlet. Hezká práce. (30.10.2010)