Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky

Damiano Damiani je prostě pan Někdo. Nikdy si nebral servítky a jeho milované vlasti to dokázal naservírovat s plnou parádou. Jeho politická dramata jsou skvosty kinematografie a plně jim věřte, Itálie v sedmdesátých letech byla opravdu divoká, mafie si servítky nebrala a nedejbože Sicílie. Takže charismatický Franco Nero a vynikající Martin Balsam ve výborném filmu, oba jdoucí po mafiánském bossovi z Palerma, jen každý trochu jiným způsobem a ne každý končí šťastně. (10.07.2016)

Skvělý film, který i přes své stáří je pořád aktuální a může se odehrát kdekoliv. Příběh má ponurou atmosféru, i když se odehrává ve slunné Itálii a konec je takový, jak by asi v reálu skončil. Sice se komisař mohl lépe připravit na místo, kde věděl, že skončí, ale budiž. Jen jsme se za téměř 50 let posunuly a z těch "podnikatelů", kteří sháněli hlasy pro politiky se sami stávají politiky, alespoň u nás. Film byl uveden v cyklu Velikáni filmu - nezbývá než souhlasit, Damiani je velikán. (19.03.2019)

Efektní, působivý a vizuálně velmi silné politické akční drama, eurocrimi, poliziesco - všemi těmito termíny by se dal označit tento brilantní kousek od režiséra kritika, který byl v tomto žánru v 70. letech v Itálii jako doma ("Den sovy", "La moglie pi? bella", "Vyšetřování skončilo - zapomeňte", "Proč je zabit soudce", "Mám strach" atd). Výstižně to napsal Lima, film "nastavující zrcadlo prohnilému kapitalistickému systému". Jak to tady za socíku na tehdejší lidi zapůsobilo, to bych chtěl vidět. Mafie, organizovaná kriminalita, s tím související korupce zasahující až do těch nejvyšších státních míst, neschopnost justice, šedá zóna mezi zkažeností a spravedlností, ohavné a surové zločiny, filozofické debaty neberoucí konce. Ani nevadí, že film není tak akční, jednotlivá akce krásně splyne s trochu komplikovaným, ale jinak velmi vzrušujícím příběhem a je jím tu de facto vyžadována. Ani nevadí, že tu nejsou pro tento žánr mnohé tak typické vykořisťovatelské elementy známé třeba z Di Leových nebo Lenzových filmů (ve srovnání je tento film s těmi dvěma příjemným protipólem, film, u kterého musíte přece jen trochu víc myslet). Prioritní zde je, že je tu vybudován téměř neporazitelný zkažený a zvrácený systém, proti kterému nelze skoro vůbec žádnými dostupnými prostředky bojovat. Obsazení je vynikající. Výtečný Martin Balsam jako frustrovaný policejní inspektor, spíše pragmatického myšlení, který využívá sporných prostředků ve zkoušce v boji s mafií. Naopak mladý Franco Nero (prokurátor), plný ideálů a důkladně profesionální, musí vážit své vlastní svědomí v boji za spravedlnost, aby ochránil svou mravní bezúhonnost. Doporučeno, ve své kategorii jde o mistrovsky ztvárněný a profesionálně natočený film s naprosto úchvatnými hereckými výkony ve dvou hlavních rolích!!! (26.10.2010)

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)

OBSAHUJE VULGARISMY: Ano, bez koření to tentokrát zase nepůjde. Damianiho střelba do vlastních řad je totiž kurevsky povedená a chčije do tváře prohnilé (státní) moci naprosto nadčasově a nadnárodně. Politická moc omrdávaná šedými eminencemi tzv. podnikatelské sféry a se spravedlností si vytíráme prdel. Fakt, který je méně či více viditelný, ale je tu stále už od dob, kdy jsme se vydali první migrační vlnou z Afriky oblažit tuhle planetu svou humanitou. „Kdyby teď schválili zákon o znovuzavedení útrpného práva, mučil byste, pane prokurátore? - Používáte extrémy, pane komisaři – Hm, možná, ale kde jsou vaše hranice?“ Jak dodržovat a lpět na zákonech země, kde se zmrdství stává národní politikou? Damiani odpovídá vcelku jasně, nezbývá než je postřílet do posledního kreténa. Ale je to řešení? Po zhlédnutí tohohle filmu pravděpodobně i ten největší pacifista odpoví minimálně: Těžko říct. Ti radikálnější nabrousí nůž. P. S. Smutné na tom je, že mnozí si myslí, že tento pradávný přístup bezohledných dravců stojí vlastně za úspěchem lidstva jako celku. Tak se zkuste zamyslet, co se asi tak stane s vypatlaným predátorem, když se jeho druh přemnoží… (23.09.2017)