Režie:
František FilipKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel SkleničkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jan Pivec, Marie Burešová, Alena Vránová, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Bedřich Vrbský, Blanka Waleská (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky... Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou (J. Šejbalová). „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A. Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta (J. Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Jedna z prvních Filipových režijních prací (ve stáří 28 - 29 let) prozrazuje pečlivou prací s herci i Jiráskovou dramatickou předlohou budoucího Mistra. Vynikající herecké obsazení (Šejbalová, Nedbal, Langmiler, Zdeněk Štěpánek, Pivec, Záhorský, Alena Vránová, Marvan, Neumann) přestože bylo limitováno tehdejšími technickými možnostmi Měšťanské besedy i faktickým zrodem poetiky televizní dramatické tvorby, to jen potvrzuje. Skvěle je postižena i předbřeznová maloměstská Litomyšl. Vlastenectví, citlivé a současně národní, globální i evropské to jen dokresluje a zesiluje celkový dojem. ()
Očekává-li divák životopis slavné dámy, je vedle jak ta jedle. Jde o banální příběh nešťastné lásky, kterou Dobromila pomáhá rozuzlit a zachránit mladou dívku od neuvážené svatby z rozumu. O to zde ale nakonec ani tak nejde. Podstatné je svědectví doby, kdy ve třicátých letech 19. století měšťanské vrstvy už neovládaly češtinu. To už asi dnes málokterý Čech ví. Český jazyk se udržel zásluhou fanoušků, kteří ho uvedli do módy a zpopularizovali jako zpestření večírků měšťanů. Vlastenectví se stalo módou a byznysem, průkopníky převálcovali vlastenci-podnikatelé, ale cíle bylo dosaženo. Jazyk byl zachráněn. Rettigová jako jedna z opor vlastenectví, hraná Šejbalovou, protivníkem Jan Pivec, zastánce německého kurzu. Oba výborní, sekunduje vícero hereckých legend. Ač dějem chudý, myšlenkou velký příběh. 80% ()
Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu? ()
Ono se to sice tváří, že Rettigová pomáhá mladé dívce poslechnout své city, ale to je jen takový vedlejší příběh decimovaný silou toho zásadního, souboje obrození s těmi, kteří jej odmítali přijmout. Už když Pivec poprvé přichází na scénu zády ke kameře, je jasné, že opět zastíní spousty svých kolegů. Šejbalová statečně bojuje, aby jí neuloupil hlavní postavu, což se jí povětšinu času daří. Nedbal je výborný v roli laskavého doktora. Za zmínku stojí také dva obuvníci, Marvan a Neumann, především Neumann zde hraje na sebe velice civilně. ()
Jako vášnivý kuchař amatér, vzdávám hold tomuto filmu, režisérovi a herecům za parádní zážitek, ale především vzdávám hold Magdaleně Dobromile Rettigové. Vlastním několik jejich kuchařek a když čtu recept, který začíná slovy "vraž tam 12 vajec", tak jihnu a tiše závidím všem, kteří se ještě můžou bez obav cpát, co my už v našem věku většinou nemůžem. ()
Reklama