Režie:
František FilipKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel SkleničkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jan Pivec, Marie Burešová, Alena Vránová, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Bedřich Vrbský, Blanka Waleská (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky... Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou (J. Šejbalová). „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A. Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta (J. Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Jiráskův obrozenecký patos si nijak nezadá s komunistickým patosem padesátých let. 1) To se prostě nedá. Už po minutě mi klesala hlava a udržet se vzhůru byla tedy fakt výzva._____ 2) Natáčeno ve studiu na dřevěné podlaze s fotografií parku na stěně._____ 3) Jsou přítomna velká jména herecké squadry, režíruje František Filip, ale stejně to nepomohlo. Není divu, že inscenace zapadla. ()
Pro mě velké zklamání, u kterého jsem vydržel jen přibližně půl hodiny a pak jsem to musel nudou vypnout. K čemu jsou známá jména, když namísto poutavého životopisu s aktérkou "osobně" jsou zde nezáživné dialogy o tom, co kdy kde dělala, tedy zjednodušeně řečeno nepřímá řeč namísto mnohem zajímavější přímé. Čekal jsem, že se mimo jiné dozvíme něco z jejího kulinářského umění apod., avšak nedočkal jsem se. Osobně jsem velký příznivec kulisových pohádek, které mají hlavu a patu, avšak zdejší kulisy byly taktéž velmi nepovedně zpracované a působily rušivým dojmem. Jeden bod z úcty k našim starým hereckým bardům, avšak scénář je na odpad. ()
Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu? ()
Očekává-li divák životopis slavné dámy, je vedle jak ta jedle. Jde o banální příběh nešťastné lásky, kterou Dobromila pomáhá rozuzlit a zachránit mladou dívku od neuvážené svatby z rozumu. O to zde ale nakonec ani tak nejde. Podstatné je svědectví doby, kdy ve třicátých letech 19. století měšťanské vrstvy už neovládaly češtinu. To už asi dnes málokterý Čech ví. Český jazyk se udržel zásluhou fanoušků, kteří ho uvedli do módy a zpopularizovali jako zpestření večírků měšťanů. Vlastenectví se stalo módou a byznysem, průkopníky převálcovali vlastenci-podnikatelé, ale cíle bylo dosaženo. Jazyk byl zachráněn. Rettigová jako jedna z opor vlastenectví, hraná Šejbalovou, protivníkem Jan Pivec, zastánce německého kurzu. Oba výborní, sekunduje vícero hereckých legend. Ač dějem chudý, myšlenkou velký příběh. 80% ()
Ryze antikvární záležitost, jak po stránce literární, tak filmové (televizní). Dnes toto zašlé dílko potěší snad jen příznivce klasického českého hereckého umění – režisér František Filip přizval ke spolupráci nejen začínající kandrdase, ale především slavné osazenstvo pražského Národního divadla v čele s Jiřinou Šejbalovou v roli legendární litomyšlské buditelky. ()
Reklama