Strange Circus: Kimjó na circus

Najlepšie na tom celom je, že v podstate celú záverečnú tretinu strávia vysvetlovaním - čo to akože malo vlastne znamenať a na konci to asi aj tak nepochopíte :) Sono je génius, jeden z najväčších súčasných; jeho štúdia ničenia ľudskej mysle už od detstva, pokračuje a opäť vás samou dokonalosťou núti odvracať zrak. Toto nevymyslíte (27.03.2014)

Další "divný" japonský film o jedné takové (ne)normální japonské rodince. Otci nestačí, že nutí svou nezletilou dcerušku, aby se dívala, jak klátí její maminku, ale začne ji klátit taky. Matka namísto toho, aby toho odporného úchyla v noci podřízla, nebo ho aspoň nabonzovala policajtům, začne na dcerku hystericky žárlit a mlátit ji hlava nehlava. No a tak dceruška matku srazí ze schodů, to dá rozum. Ovšem část duše mrtvé matky se vtělí do těla dcerky, takže ta má do budoucna zaděláno na celkem slušnou schízu. Tak, teď jsem to asi kapánek zjednodušil (i zamotal), ale kostra příběhu sedí. Ale tohle všechno je prosím teprve začátek filmu, následuje další přehlídka roztodivných bizarností, decentních i nechutných obscénností a šílených fantasmagorií. A závěr je hodně zajímavý a trochu i psychologizující. A k tomu všemu zní jako pěst na oko krásná hudba, kromě několika známých klavírních skladeb i něco málo z tvorby samotného režiséra. Vrcholně deviantní a estetický zážitek. (19.04.2014)

Tenhle kousek od Sona byl na můj vkus až příliš - moc násilí, brutality, sexu, perverzností zvráceností, nechutností, ulítlostí či hysterie. Mám smysl pro "divné" filmy, ale toto mi zkrátka nesedlo. Dobrou půlhodinku jsem se ukrutně nudil, prostředek lehce prozíval a ač závěr byl relativně solidní, tak celkový dojem zůstal negativní - 47%. (27.07.2017)

Matka, otec, dcera a později i mužský nápadník s tváří a účesem děvčete... aneb malé dějiny jedné úchylnější rodiny s plynutím téměř cyklickým. Plynutí tohoto filmu bych rozdělil asi do tří částí: ta první působí dojmem mozaiky, jež každou chvíli během ústřední zápletky hází před diváka nevšední stylové nápady, pro Šiona Sona vlastně typické (ať už jde o rámování cirkusovými a pouťovými výjevy nebo závažnou operaci pojatou do rytmu hudby), druhá část pak přináší s mírným pomatením mysle diváka i jistým zvolněním v střihovém vyprávění již zdánlivě odlišný příběh s odstupem času. Do třetice přijde mysteriózní vyvrcholení, jež velkou část vnímaného příběhu s navrácením se do minulosti ještě zvrátí, ale současně se v ní všechno dříve nejasné, vynechané či zdánlivě nedovysvětlené a nesouvisející plně vysvětlí, zapadne do sebe a tak úžasně propojí, že jsem jen žasl. Způsob vyprávění mi dost evokuje některé mozaikové filmy Claudea Lelouche typu Ať žije život, akorát s jedním malým (nebo hodně velkým?) rozdílem: mistr z Francie by nikdy nenatočil takhle úchylně sadistický horror, jaký je na oplátku často vlastný nejednomu japonskému tvůrci včetně Šiona Sona. Strange Circus je tak neskutečně propracován, včetně všemožných bizarností a úchylností, že mi další Sonův film i přes chvilkovou nechuť či náročně vstřebávání některých scén zase úplně vyrazil dech..! Nevím a radši vlastně nechci vědět, nakolik jsou Sonovi vlastní jisté zvrácenosti i mimo režisérskou tvorbu. Jen v tomto směru kvituji, že film obsahuje i několik výjevů morbidního cirkusového čísla nebo malého „sexuálního varieté“ před jásajícím publikem, z jakých naštěstí cítit, že jsou jasně mířené coby satirický výsměch nebo kritika podobných senzací. [85%] (27.10.2023)

Japonský režisér, Šion Sono, ma opäť príjemne prekvapil. Sa mi strašne páčilo, že to bolo konečne brané úplne vážne a bolo to dokonca bez toho tradičného fekálneho humoru, ktorí tak Japonci milujú, a ja neznášam. To sa mi pri Sonovi ešte nestalo. Strange Circus je nesmierne kontroverzné dielo. Hoci ma tu tá kontroverzia, šokovala zo všetkého najmenej, ale aj tak mi nedala pokoja. Scenáristicky, je to podľa môjho úsudku, absolútne dokonalá záležitosť. Všetky detaily, aj tie, najmenšie, nepatrné, do seba, po čase, úplne zapadli, hoci ani po pozretí neviem, čo sa v skutočnosti stalo a čo bola iba fantázia v mysliach charakterov. Divák si myslí, že už uchopil, kvázi, jednoduchú zápletku a môže v pokoji sledovať snímku, ale o pár minút BUM!!!! A divák je stratený, pretože netuší, čo je realita, čo fikcia, čo sen, čo predstavy a čo skutočnosť. A takto sa to zopakuje ešte niekoľko krát, bez toho, aby, čo i len divák vytušil, že sa Sono bude opakovať. Vždy to prišlo v momente, kedy sa to najmenej čakalo. Z tohoto hľadiska to bolo geniálne a úchvatné. Hlavná téma, a ťažisko deja, bol incest. A to medzi otcom a maloletou dcérou. 1/5 snímky, bola celá iba o rozprávaní dvanásťročného dievčatka, ktorá predstavila svoj pohľad na tieto udalosti. Nechýbajú zábery na suroví sex, bez servitky znázornené utrpenie a tak ďalej. Potom však zistíme, že to bol vlastne iba nový príbeh jednej spisovateľky na vozíku, po čase však všetko svedčí k tomu, že je to vlastne jej skrytá autobiografia... A ono sa to do konca zamotáva ďalej a ďalej. až pri konci človek nevie, čo sa v skutočnosti stalo a čo je sen. Parádny film, rozhodne nie pre slabšie povahy, ale inak, umelecky veľmi výživný. (09.10.2015)