Dexter

Když mi bylo zhruba dvanáct let, začaly se rodit moje spisovatelské touhy, a v hlavě mi vykvetla myšlenka na příběh o vrahovi, co zabíjí vrahy. Vzhledem k věku jsem pochopitelně neměl nijak zvlášť rozsáhlou slovní zásobu, a co do znalosti technických prvků pro mě bylo prakticky nemožné nápad jakkoli dál rozvíjet. Spokojil jsem se tedy s tím, že snad jednou... Bohužel jsem nebyl jediný, kdo s nápadem o vrahovi vrahů přišel. Jeff Lindsay vytvořil Dextera, krevního analytika a soudního znalce, který se ve volném čase věnuje svojí nejmilejší zálibě, a díky svojí profesi má prakticky nevyčerpatelnou databázi potenciálních obětí, z největší části vraždících psychopatů. Jsem majitel Lindsayho dvou prvních knih o Dexterovi, přičemž obě jsem přečetl přibližně během jednoho týdne. A byly strašné. Myšlenka tam sice je, ale autor s ní neumí pracovat, až to skoro vypadá, že knížky napsalo moje dvanáctileté já. Postavy jsou nevyhraněné, a když už, tak je jejich chování často nesmyslné, celkově to postrádá jak napětí, tak vtip, moment překvapení, a nemá to žádnou šťávu. Naštěstí pro fandy kvalitních kriminálek je tu kabelová televize Showtime, která jak král Midas, na co sáhne, to přemění na zlato. Tým zkušených scénáristů si vzal nápad, postavy a částečně jejich vztahy a historii, a ejhle, zrodila se seriálová supernova. Dexter. Důležité samozřejmě je, co všechno oni scénáristi vystřihli, upravili a předělali. I v seriálu nadále funguje formulka "jedna kniha/sezóna, jeden velký případ plus mnoho malých", z velkých případů vždycky ale zůstává jenom kostra, a i ta má ve výsledku mnohdy jinou (a ve většině případů výrazně uspokojivější a dramatičtější) pointu. A pokud jde o ty případy malé, z části jde o rutinu, z části o originální střípky ze života vrahů, ale skoro vždycky baví. Showtime si navíc naštěstí může dovolit i špičkový casting, a ten se opravdu vyvedl. Těžko lze mířit výš než na velkou hvězdu seriálového svatého grálu Six Feet Under Michaela C. Halla, nebo televizní veteránku, rozkošnou Julii Benz. Díky nim a mnoha dalším a jejich vzájemné chemii se papírově už tak zajímavé scénáře mnohdy stávají nesmrtelnými. Plné hodnocení s čistým svědomím dát nemůžu, protože Dexter je na obrazovkách už dost dlouho, a snad proto na několika místech skřípe víc, než jsem schopný tolerovat, už mě ale nemrzí, že mi Jeff Lindsay "ukradl" můj nápad. Americká televize by si totiž určitě českou knížku na zfilmování nekoupila a dneska už stejně (bohužel) nikdo nečte, takže bych na tom nic moc nevydělal. SPOILEROIDNÍ P.S. Pokud si chcete Dextera ve svojí mysli uchovat jako kult, přestaňte koukat po finále čtvrté sezóny, pokud Vám to nedá, přestaňte po konci sedmičky a předstírejte, že Debra se rozhodla pro druhou možnost. Osmá sezóna úspěšně zabíjí všechno, co kdy bylo na Dexterovi dobré. (20.02.2013)

V době, kdy se slovo seriál začíná stávat téměř až otravným pojmem, noří se z hlubiny nenápadnosti stylová pecka, které své souputníky převyšuje o tři hlavy. Případné zájemce o své příhody si Dexter – naprosto božský Michael C. Hall – ovine kolem prstu svým cynicky černohumorným pohledem do duše chladnokrevného vraha, který na krku nosí policejní odznak, aby po tomto skvělém manévru klamání tělem radikálně změnil image v detektivku, která diváka napne jako strunu, aby mu díl po dílu poodhalovala další tajemství, jejichž objevování nejenom, že nepřináší úlevu, nýbrž svou vypointovaností nechává přítomné divácké osazenstvo ve stavu totální konsternace, ze které se probere až s dojezdem titulků posledního dílu. Po skončení první sezóny můžu s klidem konstatovat, že v současné seriálové záplavě je to právě Dexter, který patří k úplné špičce! Po dalších sezonách je tomu jistě co vytýkat (odhadnutelné krimi linie, nedořešené postavy, logické lapsy), ale ty Dexterovy úvahy o životě (fantastické koketování s náboženstvím a vírou v šesté sérii), jsou prostě neskutečné a stále ženou seriál dopředu. Bohužel závěrečný, osmý, akt je něčím, co posune seriál do žánru sci-fi, který napsali scénáristé rodinné telenovely. Vývoj hlavního hrdiny byl fascinující do té doby, kdy někdo razítkem posvětil tvůrcům Dexterovu lobotomii. (21.12.2006)

(Viděno kompletních 9 sérií) Tvůrci seriálu ví, jak na diváka, a umí ho dostat tam, kam chtějí, takže hltá díl za dílem a stále nemá dost. Dexter je bez nadsázky 1 z nejpropracovanějších a nejsympatičtějších seriálových postav vůbec. Fandíte mu, žerete jeho vnitřní ironické, cynické poznámky („Debra už nemůže spát v prázdném domě. Vlastně skoro vůbec nespí. To se asi stává, když se vás snoubenec snaží rozřezat na malé kousky.“), objevujete jeho osobnost a vytváříte si k němu neobyčejný vztah. Samotnou kapitolou jsou velmi dobře napsaní záporáci, mně osobně přišel nejstylovější hned první z nich, Ice Truck Killer. Seriál si po celou dobu drží svou úroveň, i když samozřejmě někdy zakolísá a původní konec (8. série), působí malinko bezradně. O to víc jsem byl zvědavý na New Blood. Těch 8 let změnilo mnohé, přesto po pár dílech cítíte toho starého dobrého Dextera, i když teplo vystřídá mrazivá zima. A definitivní konec? Těžko soudit jistá rozhodnutí, přesto je ten závěr dost symbolický a jde o dobrou nápravu toho původního. (15.07.2011)

"If i had a heart, it might be breaking right now" - soudní znalec Dexter je člověk poškozený obrovským traumatem z dětství, a tak se chová "trochu" jinak, než ostatní. Nejen, že má vážné emocionální problémy s tím, že vlastně žádné emoce nemá, ale ještě k tomu čas od času cítí nepřekonatelnou touhu vraždit. Dexter je velice originální kriminálka, s netradičním pojetím a konečně trochu jiným hlavním hrdinou - sympatickým zabijákem... Propracovaný příběh, hustá atmosféra a (nejen) vnitřní sarkastické poznámky Dextera se zaručeně postarají, aby vám Dexter vlezl pod kůži... První čtyři série jsou vskutku brilantní svými propracovanými zápletkami, chytlavostí, napětím i šokujícími závěry. Díky nim tedy seriálu nechávám své původní hodnocení, i když kvalita s pátou sérií znatelně upadla... 9/10 (05.07.2008)

„Doufám, že se nezabije sám. To by byla tragédie!“ Každý policejní okrsek by si zasloužil přídělit do služby jednoho bezcitného cynika, který systematicky ochuzuje svět o přítomnost dobráků, kteří svým brilatním kličkováním mezi paragrafy berou slušným lidem víru ve spravedlnost. Já bych pro tuto práci sice neměl úplně dokonalé předpoklady, ale když už televize vysílá tento solidní manuál, tak začínám věřit v to, že bych pro ten náš zkorumpovaný svět mohl přece jen něco udělat. (11.11.2012)