Hrdinové

Genesis - 80% - Budoucnost, nevyhnutelnost, osudovost, konec světa a Hayden Panettiere. Velmi nadprůměrná a osobitá podívaná, kde se tvůrci co se týče schopností velmi okatě inspirují v komiksových předlohách a občas je dokonce přímo citují. Škoda ale je, že se postupem času vytratí odbočky a náznaky, které napovídaly mnoho skrytých triumfů, někteří hrdinové nesplní potenciál do nich vložený a bohužel začnou v závěrečných dílech téměř otravovat. Ten mírně negativní pocit je ale způsoben hlavně nevydařenou gradací závěrečných dílů a úplného konce série. První ústřední linie ohledně Sylara skončila silně neuspokojivě a překvapivě hodně rozpačitě, druhá s katastrofou pak výtečně. Proto mám tendenci kritizovat a nespokojeně komentovat dění, přestože mi Heroes do seriálového programu vstoupili takřka neoddělitelně. Save the cheerleader, save the world. Generations - 85% - Přesně opačný efekt než minule. Zatímco na začátku jsem trpěl u Putování s Kenseiem a marně hledal komiksově-filozofickou omamnou atmosféru, od čtvrtého dílu chytne scénář neskutečné tempo. Představí mnohé zákruty nitek vedoucích od Společnosti a ukáže nám nového a naprosto perfektního záporáka. Některé postavy stále zůstávají pouze ve druhém sledu, ale na rozdíl od minule svým občasným zapojením do hlavního dění víc prospívají než aby zdržovaly. A ten drajv je opravdu neskutečný. Odpustil jsem tak Kringovi všechna zaváhání a od třetí série očekával seriálovou událost následujícího roku. Klopýtání ale neměl být konec. Villains - 70% - Udrželi si svou tvář, dokázali zápletku přetočit do odlišné roviny, ale nakonec mi Hrdinové při konfrontaci se Zloduchy připravili neodvratné zklamání. Ale bráním se všelijakým hanlivým označením, protože až do Zatmění všechny dějové linky šlapaly v obdobné kvalitě jako dřív. Gabrielův vzestup, kouzelný nováček Daphne, Claiřina nevyhraněnost nebo mlžení kolem hlavního záporáka mě pořád dokážou udržet v napětí, ale jakmile se začala motivace nejrůznějších postav měnit z dílu na díl a hlavní hrdinové střídaly strany podle momentální nálady, bylo zle. S očekáváním Uprchlíků se tak dostavila trochu rozmrzelá skepse, nějaké zanevření ale jistě ne. Fugitives - 80% - Vydařená dobrodružná jízda, dostatečný psychologický podtext, návrat ke kořenům a Kringovo menší pokání. Kdyby Hiro neodbočoval do nesmyslných indických odboček a Claire potisící nemluvila o tom, že neví, kdo vlastně je (na což jí Noah potisící odpoví, že všechno dělá jen a jen pro ni), šlo by snad i o vrchol seriálu. Emile Danko je totiž parádní záporák, který umí držet v šachu i obyčejně neomylné hrdiny a na kobylku se mu těžko dostává i Nathan s Angelou dohromady. Takže i když mytologie se znovu a znovu prohlubuje na místech zdánlivě vybrakovaných a ve finále rozhodují hlavně náhody, panuje u mě překvapivá spokojenost. Dramaticky-thrillerovou sérii jsem totiž opravdu nečekal. Příště už ale prosím ukázat nějaký závěrečný souboj. Napodruhé konfrontaci (doslova) za zavřenými dveřmi neodpustím. Redemption - 80% - Ubralo se na tempu a do (neplánovaného) finiše se míří ve velmi poklidném, ale naštěstí i poutavém duchu. Celí Hrdinové se překlopili do velmi skromné roviny, kde se Claire vrací ke studijním povinnostem, Peter chce pomáhat lidem a psychika postav hraje roli větší než několik sezón dozadu. Sice se všechno zamotá obvyklým (chvílemi až moc obvyklým - viz Parkman nebo Hiro) způsobem, ale nové postavy Emmy a Samuela dodávají příběhu potřebnou šťávu, návraty starých známých potěší a závěrečný díl paradoxně právě díky nenápadnému cliffhangeru působí jako pointa celého seriálu. P.S.: Jen mě trochu mrzí, jak moc se na Hrdiny po jejich odchodu plive. Neříkám, že některá období netrpěla nejrůznějšími neduhy, ale i tak zamrzí, že ti samí lidé, kteří při prvních dvou sériích znali jenom Heroes, jsou o rok později nade všechno povznesení a naoko znechuceni. U mě tak seriál odchází stejně tak jako přišel. Bez závratných fanfár, ale jako spolehlivá dobrodružná zábava, která dodržuje komiksové zásady, vrací se vždy k osvědčeným postavám a ty nové někdy dost necitlivě odpravuje. Přesto si svou tvář nakonec udržela až do samotného konce. (31.01.2007) (méně) (více)

Po pilotu jsem hodně příjemně překvapený. A taky dost zvědavý co se z toho bude klubat dál. Zatím nejzajímavější z jedinců se mi jeví ten časoprostorový japončík (tuším že se jmenuje Hiro) a ta kočka co ji hraje Ali Larter (za a) je to kočka, b) její schopnost vypadá zatím nej-nej-nej no nejdivněji? asi :-). O několik dalších dílů později... To co se dělo v pilotu bylo jen slabé kafíčko. První série HEROES nabrala od začátku neuvěřitelné tempo a díky povětšinou kvalitním scénářům si ho udržela až do konce. Skvěle napsané charaktery se podařilo výtečně obsadit a herci předvádí více než slušnou práci. Kringovi se navíc podařilo vybrat opravdu zajímavé schopnosti, kterými hrdiny vybavil a vyloženě si je užívá. Taky ví co by lidi rádi viděli a tak jim to ukazuje. Hlavním ale zůstává možnost ztožnění s postavami. Problémy, které řeší. Právě to je nejsilnější karta HEROES. Protože vás zajímá jestli Hiro dokáže změnit budoucnost, protože vás zajímá jestli se Peter naučí létat nebo později sebekontrole. Nebo dále se rozrůstající mytologie. Postavy, které nejsou tím, čím se zdáli být a události, kterým jste nepřikládali velkou váhu se stávají klíčové. Už teď se nemůžu dočkat druhé série a to ta první právě skončila. Druhá kapitola, vinou stávky scénaristů pouze jedenáctidílná byla, přiznejme si to, o dost slabší než vynikající první série. Rozjezd druhé řady jakoby kopíroval první díly té první. Jenže jsme přišli o moment překvapení, o nové hrdiny, o zavedené hrdiny a dokonce i o napětí. Čekal jsem víc a to asi myslím každý. Nicméně náhled do třetí kapitoly HEROES mě potěšil. Protože to, "že je On zpátky" pro mě mělo mnohem větší význam než celá druhá série. P:S: Radost jsem snad měl jen z elektrické Kristen Bell. Třetí kapitola, nikoliv řada, doslova vyrazí dech. Události nabírají obrátky, cesty časem sem a tam a do toho se ještě na scénu přichází pan Petrelli. Tomu prostě říkám využití potenciálu. Nově příchozí charaktery nevadí, ale nijak v paměti neutkví (až na výše zmíněného taťuldu) a díky séru se nakonci docela zajímavě zamíchaly karty třeba mezi takovým Andem a Hirem. Když k tomu pak přidáte situaci mezi dvěma hlavními bratry... no čekají nás zajímavé věci. P:S: Opravdu jsem si vychutnal dvojdíl se zatměním slunce, který vnesl do seriálu jedinečnou, netypickou atmosféru. Kapitola čtvrtá se vydává úplně jinudy než bylo naznačeno v první půli třetí řady. Všechno je najednou civilnější a obyčejnější. I když pak zase člověka mrzí ty nelogičnosti. Mohla z toho být 24ka se superhrdiny. Škoda. Mrzí mě, že Sylara zase odstavili stranou a poslali ho hledat taťku. Přitom jeho začlenění do hlavního děje vede k nejlepším dílům (v závěru je to hodně znát). Kdyby bylo jen na mě, přejmenoval bych seriál na SYLAR a na ostatní hrdiny se vykašlal. Uvidíme co nabídne další řada. Našlápnuto má zatím velice slušně. Pátá kapitola mě chytla za slovo, když jsem mluvil o tom, že by se seriál měl více věnovat Sylarovi a na začátku nám ho dokonce nabízí ve dvou verzích. Naštěstí se zvýšila i kvalita příběhů jiných postav (dokonce i Claire) a nový záporák Robert Knepper je opravdu dobrý, stejně jako celý nápad s karnevalem. Jsem zvědav jestli se dočkáme další sezóny protože ta malá ukázka znovu vzbudila můj zájem. (25.01.2007) (méně) (více)