Po svatbě

Nedá mi to, ale možný spoiler hrozí ! Ja to vidím takto : chlapík šukal, chlastal, fetoval, potom si na 20 rokov odbehol vyčistiť karmu do sirotinca v Indii a ked sa vrátil, dostal dom, ženu s dzeciskami + 12 melonov k tomu! Valím do Indie! P.S. Lenže ked sa ja po dvadsiatich rokoch vrátim, tak o mňa ani bicykel nikto neoprie a ešte ma aj do rici nakopú ! (19.02.2011)

Dánský majstrštyk o morálce... Nezáleží vůbec na pravděpodobnosti událostí, jichž je divák svědkem a ten ironický dialog o náhodě to jen podtrhuje. Tady se spíše má ukázat relativnost urychlených hodnotících soudů a nabourat klid moralistům. Postavy jednají pod absolutním drobnohledem kamery (oči, gesta), režisérka Susanne Bier toho však neužívá "dogmaticky", vždy pouze pro zdůraznění nevysloveného. V takové poloze je Mads Mikkelsen skvělý, protože jeho herectví staví na charismatu a odezírání z drobných nuancí. Možná překvapí, že není až tak suverénním hlavním hrdinou. Hybatelé příběhu jsou i jinde. Na tomto aspektu je nejlepší neustálé kladení překážek, které jsou výborně provázané. Když už máme pocit, že linka je rovná a děj někam spěje, tak se znovu naruší (a pokaždé naprosto přirozeně). Silná je i rytmika, protože mnohé pasáže nejsou zrovna lehce stravitelné a režisérka je ohromně kompenzuje ironickými oslavami (dalekosáhlý odkaz Festen) plnými energie. Pro tak myšlenkově bohatý snímek jsou možná určité vedlejší postavy, co mají "ošéfovat" humor, až příliš jalové. Vlastně ani ty momentky v Indii příliš neřeknou, ač je jejich nezaujatý dokumentarismus velice přesvědčivý. To jsou ale pouhé drobné nešvary perfektního filmu, který je zábavný i téměř cynicky krutý. A že končí jen mlhavě a napůl beru za velké plus. (07.02.2011)

Film o zaměstnanci indického sirotčince, který kvůli nedostatku finančních prostředků musí na několik dní odletět do svého rodného Dánska a kterému návrat do civilizace změní život. Film o hledání místa, kam člověk patří, o pochopení, že záchranu nepotřebují jen děti v rozvojových zemích, ale i dospělí lidé s miliony na kontě, o uvědomování si svých povinností, o prozření, že bohatý (člověk, stát) nemusí být vždy morálně špatný. Film, který šikovně buduje příběh na tom, že je jeho hlavní hrdina jednou z nejméně sympatických postav příběhu, a který je v porovnání s běžnými severskými filmy až nezvykle uhlazený. Film, který se dobře sleduje a je některými zvraty překvapivý, ale který z osobního hlediska nemůžu považovat za to nejlepší, co dánská kinematografie v posledních deseti letech vyplodila. 7/10 (12.07.2012)

After the Wedding od režisérky Susanne Bier ma príjemne prekvapil. Ani nie tak preto, že by film obsahoval nejaké skvelé zvraty, či dokonca šokujúce a kontroverzné scény. Prekvapil ma svojím realistickým zobrazením života. Režisérka vkladá dôraz do takmer každej scény a je až ohromné, že v každom zábere a strihu sú ukryté emócie. Film však nie je dobrý len kvôli tomu, že je komorný, emotívny a dôstojne nakrútený, ale v neposlednej rade je dobrý aj vďaka hereckým výkonom a realisticky napísaným postavám, čo ho znovu kvalitatívne zvyšuje nahor. Postavy sa síce zdajú byť na prvý pohľad nepríjemné kvôli ich neustálym hádkam, no človek vie, že majú dôvody sa tak správať. Sú dokonca napísané tak realisticky, že si skôr či neskôr získajú sympatie. Je nutné dodať, že s iným hereckým obsadením by to nebolo ono. Všetci herci podávajú pozoruhodné výkony (či už od vždycky skvelého Madsa Mikkelsena, cez Sidse Babett Knudsen a Stine Fischer Christensen až po Rola Lassgarda, ktorý ma mimochodom veľmi prekvapil). Vo výsledku tak After the Wedding nie je bohvieako úžasné dielo, ktoré by prekonávalo všetky škandinávske drámy a obsadilo by vysoké priečky. Na to je film dosť pomalý a nudný. Ale má v sebe niečo, čo sa v každom filme cení - je natočený s dušou a citom. (05.03.2020)

Nevadí mi občasný patos, neberu přílišnou melodramatičnost. Po svatbě nevydírá, Po svatbě nabízí hutné drama s nefalšovanými emocemi. A ukazuje, co tolik chybí naší kinematografii – realističnost. Dánská filmařka Susanne Bier (ještě nikdy mě po filmové stránce nezklamala) se i tentokrát hlásí k tradici severské filmové školy. Opět si osahává desatero prohlášení Dogma 95, nenechává se jím ale svázat a bere si jen to, co skutečně pomůže příběhu. Ten se dá odvyprávět v několika větách. Jacob jen těžce nachází své místo pod Sluncem, smysl života mu naplno ukazuje až sirotčinec kdesi v Indii. Jenže svůj boj o hladové krky pomalu ale jistě prohrává a aby se z jeho dětí nestaly žebráci v nebezpečných ulicích, musí z rodného Dánska získat prostředky na svůj nový projekt. Potencionálním mecenášem se stane Jørgen, který lopatou přehazuje miliony a zrovna očekává svatbu své jediné dcery. Tam podle něj Jacob nesmí chybět.. Po svatbě lehce připomene jiné dánské drama Rodinná oslava, i tam se schází velká rodina, i tam se razantně změnilo několik lidských osudů. Bier vtáhne do děje, ale odmítá naznačovat, kam se bude děj ubírat. Dle mého jí jde hra s divákem znamenitě, lepší je předem nic nečíst, protože leckteré recenze zbytečně poodkrývají až příliš. Události velmi brzy začnou dávat logiku, z které mrazí. Svatba se tak stane katalyzátorem následujících událostí, ve kterém hrají první housle lidské reakce. Režisérka nesoudí, nemoralizuje, její postavy dýchají autenticitou, herci zase pro film. V silných momentech se mnohdy nedočkáme jediného slova, postavy hrají jen prostřednictvím pohledů a mimiky. Právě herecký koncert ústřední dvojice (Mads Mikkelsen a Rolf Lassgård) je úchvatný. Mikkelsen je přesně tím typem herce, který zaujme, i když by si měnil třeba jen košili nebo čistil zuby. Po prvních desítkách minut jsem nečekal, že fláknu trochu nadhodnocených pět hvězd (s kterými nadmíru šetřím), ale nyní jsem za to rád. I za to, že celou délku diváka provází naprosto trefná hudba islandské formace Sigur Rós. Prostě tenhle šálek byl připravený v hodně kvalitním kávovaru. A to kafe zrovna moc nepiju.. 90%.. A těším se na Lepší svět (Hævnen / In a Better World).. (11.01.2011)