Americký gangster

Až na tých zhruba 50 záberov, v ktorých vidno zvukársky mikrofón (fakt ma to vytáčalo, dúfam, že na DVD to bude vyretušované), skutočne precízna, cieľavedomá, remeselne bechybná filmárčina (ale na to by sme si už asi u Ridleyho mali zvyknúť). Presný Denzel, nepredvádzajúci sa (čo kvitujem) Russell a haldy, skutočne haldy scén, ktoré sa budú citovať v iných filmoch a paródiách. "Takže... kde som to skončil?" Ja dúfam, že to skončí na oscarovom pódiu so soškou v ruke. Prinajmenšom za réžiu. Natočiť 157-minútový film, v ktorom nie je zbytočná ani jediná sekunda, to je skutočné umenie. (14.01.2008)

Jsem v lehkém údivu nad ovacemi, které se na Amerického gangstera snáší. Nenašel jsem tu jedinou kulervoucí scénu, ne že bych si myslel, že v žánru gangsterky je potřeba přijít s něčím novým, ale je potřeba to natočit neotřele, tak aby vás to znovu přiklínovalo do sedaček. Denzel Washington moc dobrý, hudba taky. Kvalitní přírůstek k žánru, nic víc, nic míň. (05.01.2008)

Tak jsem se po několikaměsíčním naléhání jednoho kámoše konečně kouknul na Amerického gangstera a nemůžu se zbavit mírného nadšení. Naprosto bezchybná režie a bravurní herecké výkony (i když Denzela jinak moc nemusím) se zde pojí se zajímavým příběhem (alespoň pro mě, gangsterky nemám vůbec nakoukané, takže v rámci žánru nemůžu porovnávat) a vznikl tak jednoznačně pětihvězdičkový film. Ačkoli jsou mi obecně sympatičtější film s poloviční stopáží, u tohoto jsem se nenudil ani minutu. (03.07.2008)

Přidávám se k nepatrnému hloučku, který potřebuje být do páté hvězdy stržen tím naprosto nerozumným orgánem nacházejícím se v hrudním koši - to jest srdcem. Přesto, že nemůžu říct k dokonalosti tohoto filmu ani malý ň - je to vážně precizní, špičkový a pokorný dílo, právě to srdce, zrádce jeden, neskočilo do krku ve snaze mě udusit, jak se o to pokusilo při jiných Ridleyho kouscích (Thelma a Louise, Dobytí ráje, Vetřelec). I tak jsem se podivila hubeným oscarovým nominacím - akademikům zřejmě absentovalo víc než jen srdce. (17.02.2008)

Gangstera jsem viděl dva dny po dvojnásobném nasátí finální verze Blade Runnera a překvapilo mě, jak moc podobné mi ty filmy připadaly. Žádný z nich nemá výraznou scénu, jeden nebo dva vrcholy, které by na sebe strhávaly pozornost a bránily postupné gradaci. A je to dobře, protože tenhle volně vyprávěný příběh jednak vypadá jako opravdový výsek ze skutečných událostí a hlavně do sebe - podobně jako Blade Runner - vcucne a rozemele až v samotném finále. Ridleyho další pecka bez zjevných slabých míst navíc výborně tematizuje etické a ideové základy, na nichž vyrostla dnešní Amerika. Dnešní pořadí slavných dědoušků proto zní: Ridley, Clint, pak dlouho dlouho nic ... a nakonec přechválený Marty. (04.01.2008)