Nezlomná vůle

Příběh Anglie a její cesty ke zrušení otroctví stojí za pozornost a tento film je opravdu nádherně vypraven co do lokací, herců i kostýmů. Kamera i hudba jsou velkolepé. Vychází z toho krásný film s poselstvím, který mě natolik okouzlil, že jsem na něm okamžitě začala hledat chyby. Malou vadou na kráse jsou trochu neobratné skoky v dějových linkách, kdy až tak v třetině filmu pochopíme, komu je příběh vyprávěn. Osobu, které William Wilberforce (Gruffudd) svůj boj za zrovnoprávnění otroků vypráví, teprve v průběhu vyprávění musí potkat a pak je vyprávěcí tój bez zjevného důvodu opět opuštěn (jak brilantně je podobné zadání zvládnuto např. v Amadeovi). Tato nejednotnost trochu podráží nohy vyprávění nebo alespoň snadné orientaci v něm. Možná by příběhu slušelo trochu zeštíhlet (např. co do počtu postav), aby vynikl pozoruhodný osud pozoruhodné muže a i více vynikla jeho vnitřní motivace jako člověka. Ioan Gruffud mě velmi mile překvapil a jeho portrét až horečnatě zapáleného či unaveného a zklamaného muže byl herecky pozoruhodný. Pohled na jeho dojatou tvář v závěru mě dostla. Ač jsem se vnitřně trochu bránila zrežírované patetické závěrečné scéně, Gruffudd si s tím poradil s takovou citovou autenticitou a přitom uměřeností, že jsem smekla. Škoda, že nedostal více prostoru k tomu, aby mohl vyjádřit i ty méně svaté stránky své osobnosti. To je ale spíše věcí scénáře, protože nad tmavou kšticí William Wilberforce se skvěla nepopiratelná, nenapadnutelná, ale i trochu neživotná svatozář, která trochu zabránila, abych ho měla opravdu ráda. Romola Garai u mě má další pozoruhodný důkaz své herecké tvárnosti, charismatu a pracovitosti. Její postava je také dokonalým prototypem manželky velkého muže. Její postava měla ale takovou vnitřní pružinku, takovový neustálý otazníček nad hlavou, že tu jsem si naopak oblíbila okamžitě. Michael Gambon, Albert Finney, Rufus Sewell mají každý svou velmi zdařilou minifiguru, jen Ciarán Hinds je trochu zkratkovitě negativní. Pro mě to je téměř dokonalý příběh, jen cítím, že to mohlo být uděláno lépe. (05.09.2007)

Je pravda, že od reality to má trochu ďalej ale dej je vykreslený dobre. Krásna hudba, výborné kostýmy a Gruffudd v hlavnej úlohe prekvapil. Pekný film s geniálnym koncom. Koniec je, myslím si, z celého filmu to najlepšie a vyzdvihnutý akoby o úroveň vyššie než film. Celý mi príde taký ponaťahovaný s niekedy neúplnými dialógmi ale koniec je zavŕšený úplne niekde inde. Pôvodne som chcela dať 2* ale ten koniec ma presvedčil. Inak ako životopis nie je spracovaný zle, len tie dialógy a natiahnutých 95 minút. (21.05.2014)

Jistě notně zidealizované, ale svými myšlenkami a upřímným zpracováním to určitě dokáže nadchnout. Příběhy o bojích jednotlivce proti systému mají něco do sebe a Amazing Grace má navíc to štěstí, že v jeho čele stojí špičková herecká sestava. I po výpravné stránce je to poctivá podívaná plná pevných kulis a detailních kostýmů. A samozřejmě nechybí ani jistá míra zdravého patosu. Užití stejnojmenného songu v závěru filmu tedy překvapí asi málokoho. Husina zaručena. (07.06.2018)

V první řadě bych ráda podotkla, že tento film asi víc zaujme milovníky historie, ovšem jeho zpracováni vůbec nebrání zájmu ostatních diváků. Anglie a dovoz otroků, spousta smrti a zmaru, ale zároveň i jeden z pilířů královské ekonomiky, který právě proto není vůbec lehké podříznout. A tak sledujeme boj několika přátel v čele s Wiliamem Wiberforcerem, kteří se rozhodli toto zastavit. Bojují na vysokých postech včetně sněmovny a soukromý život spousty z nich se řítí do záhuby, ale po několika letech bojů přece jen zvítězí a Anglie odsouhlasí zákaz dovozu otroků z Afriky.Ioann Gruffudd se své role zhostil velmi dobře a dále mě zaujal Rufus Sewell, spolu s dalším kvalitním hereckým obsazením. Nemám důvod nedat čtyři hvězdy. (07.01.2013)

Vděčné téma mýcení otrokářství je v Aptedových rukou pojato o něco střídměji, než jak ho představuje Steven Spielberg ve svém Amistadu. Životopisný příběh Williama Wilberforce je hlavně politické drama, proto se odehrává převážně v parlamentních lavicích a nikoliv na palubách otrokářských lodí. Je s podivem, že se ve filmu objeví pouze 2 otroci z toho jeden bývalý, a možná právě absence živějšího vyobrazení ústředního tématu je ta věc, která mi na filmu chyběla. Samozřejmě nemám na mysli nějaké laciné záběry otrockého utrpení, jen se divím, že tak zapálený bojovník jakým William beze sporu byl, se při svých kampaních s žádnými otroky osobně nesetkal, ani se o podmínkách provázejících jejich prodej nepřesvědčil na vlastní oči. Pokud jen tyto momenty v jeho životopise filmaři vynechali, tak je to škoda, a pokud tak nikdy neučinil, tak mu to v mých očích ubírá kredit. (21.06.2011)