Toxické děti

Při koupi dalšího hororového titulu, jenž k nám chrlí firma řiťka video, jsem očekával další tromáckou úchylnost, avšak byl jsem velmi překvapen, že tato excentrická společnost, s tímto filmem nemá co do činění, musím říct, příjemně. K některým filmům jejich svérázný humor sedne, osvěžuje je, některým ale naopak ubližuje, a právě tomuto titulu by nebyl možná dvakrát k užitku. Tvůrci přisli s jednoduchou myšlenkou, jak obzvláštnit zombie horory, které v té době byly velice populární, nebudeme si nic nalhávat, jejich rozpočty nedosahovaly žádných astronomických výšin, tento produkt nevýjimaje, ale není to na škodu, není ani potřeba. Lze si snad představit něco více mirumilovného, než sladoučká děťátka, z toho pramenící jejich zdánlivou neškodnost, kdo by v nich přece viděl vraždící stvůry. Ale všichni dobře víme, že malí smradi, jsou ty největší mrchy pod sluncem, nic než našít to nich brokovnicí si nezaslouží, jenže to na ně neplatí, což je jen dobře, aspoň to není tak jednoduchý fádní vyvražďovačka. Režírováno i zahráno solidně, kamera šikovně zabírá tak, aby záběry nebyly moc pracný, ani drahý, musím však pochválit hudbu, je znát, že se na ní podílel ostřílený hororový harcovník Harry Manfredini, hudební tvůrce takových klasik jako Pátek třináctého. (24.07.2008)

"Alebo ju vylížeš sám?" - "Sám a s chuťou.“ Pravda je, že po pozretí TOXICKÉHO POMSTITEĽA 4: MASAKRU V MESTE som od TOXICKÝCH DETÍ, ďalšieho klenotu štúdia TROMA, čakal všetko. Všetko. Preto som bol vlastne relatívne milo prekvapený, keď sa z nich vykľul ďalší z tých skôr normálnejších a vážnejších TROMA-filmov (DEŇ MATIEK), než bizarná "humus fraška". Ale samozrejme „niečo normálnejšie od TROMY“ stále znamená len toľko, že herci nepozerajú do kamery a rozpočet bol namiesto desaťtisíc, dvadsať. Ožiarené deti zo školského autobusu kráčajú mestečkom a láskyplne objímajú mamu, otca, súrodencov... ale ak vás objímu, spália vás na uhol! Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1078/ (25.06.2009)

Mírně mě irituje, kolik lidí v souvislosti s tímto snímkem bezmyšlenkovitě skloňuje slovo Troma. Přitom Troma Entertainment se vznikem Toxických dětí nemá absolutně nic společného, pouze tenhle film po desítkách let „vyhrabali“ a vydali na DVD, za což jim v mých očích samozřejmě patří dík, ale srovnávat ho s originální produkcí této svébytné společnosti je naprostý nonsens. V každém případě jsou Toxické děti povedeným béčkem o ratolestech, které po vystavení toxické páře uniklé z jaderné elektrárny dostanou nutkání usmažit své rodiče na popel. Je to sice do jisté míry předvídatelná, ale kupodivu dost temná a depresivní noční můra pro všechny, jimž teror v podobě dětí s vykulenýma očima nebude připadat příliš směšný. Já si čas od času takovou béčkovou vykopávku dám rád, zvlášť když u toho hraje hororová hudba Harryho Manfrediniho. (01.09.2019)

No tak já jsem černonehtíkové děcka neviděl ani před 10 lety a už vůbec ne třeba před patnácti. Viděl jsem je dnes večer (tj 2008) a mám od teď další prima podtácek pod sklínky. Kdyby tam bylo aspoň neco jiného než blbě se tlemící děcka co pořád na někoho šahají ... Díky Řitce, díky Filmagu, díky Tromě. (25.06.2008)

Nemůžu si pomoct, ale i jako fanoušek všemožných hororů, můj první odpad patří právě tomuto. Pekelně jsem se nudila, dokonce tak moc, že jsem to ani nemohla dokoukat do konce. Jako laik ho tedy nemůžu ocenit jako nějakou 'klasiku', prostě mě to nudilo k smrti. A dítka, černými prstíky škvařící těla svých rodičů a ostatních, co se jim zrovna nachomýtli pod ruce, mi přišla k smíchu. (24.11.2009)