Hry bez hranic

Tehdy jsem pořad sledoval. Bylo to trochu něco jiného než naše soutěže a navíc jsme zápolili se západní cizinou! Nedávno jsem měl možnost vidět díl z roku 1992 z Valašska. Soutěž probíhala u nás, pořadem provázel Pavel Zedníček a Martina Adamcová. Celé to na mne působilo již značně vyčpěle. Jo, tehdy jsme se ještě strašně těšili do Evropy netušíc co za 20 let nám všechno budou soudruzi z Brusele diktovat za kraviny...  * * * (21.01.2022)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)

Jako dítě jsem to hltal. Úplně jsem se viděl na těch překážkách. Nesplněný dětský sen. Nejvíce mi v paměti zůstal brněnský tým. Jinak jsme se spíše umísťovali v druhé polovině. S odstupem času jsem to viděl na obnovené ČT3 (než ji opět k 31.12.2022 zrušili) a to kouzlo lehce vyprchalo. Holt všechny ty Takešiho hrady atd. to posunuly dále. Na rozdíl od asijských individualních variací, zde soutěžily národní týmy reprezentované svým městem. (02.01.2023)

Já na Hry bez hranic koukal od mala, a nepamatuji si, kolik dílů jsem dohromady viděl. Ale jednou ze Spolany Neratovice vypustili omylem chlór a ten hnusnej tmavej mrak si to hnal přímo na naší vísku, směr Stará Boleslav. Když jsme se to od bratra, co tenkrát dělal u vojáků dozvěděli mobilem, okamžitě jsme zatáhli rolety, veškeré díry ucpali a čekali v temnu co bude dál. Jediné co jsme v tu chvíli mohli dělat, bylo pustit televizi a když jsem přepnul na jedničku, proháněli se na obrazovce Hry bez hranic. Okamžitě jsem zapomněl na nějaký chlór, který si přitom vál kolem našeho baráku a sledoval zábavu, která mě dokázala bavit tolikrát a za takových okolností, že by to kromě Pevnosti Boyard nedokázala jiná. (10/10) (08.02.2007)

Nostalgických 5*. Tento pořad byl skvělý, zábavný, jedinečný... prostě samá superlativa bych musel vyjmenovat. Sledoval jsem jej jako malý a rád se podívám i dnes na reprízy v tv. Dnes (13.7.2011) jsem viděl zrovna reprízu dílu s Třebíčí a i dnes to mělo spád. I když jsem věděl, jak to dopadne, tak jsem se bavil. Dokonalost (13.07.2011)