Hry bez hranic

Nemá to sice tady co dělat-je to jen hra (to by sem mohla patřit i olympiada), přesto poruším pravidla a ohodnotím to. Ve své době to byla bomba. Nepamatuji si nikoho, kdo by nefandil nám Čechům v této zábavné mutaci olympiady. Časem to sice ztrácelo grády (možná tím, že jsem přestával být dítětem), ale i tak do dnes na to vzpomínám s láskou, (21.10.2008)

Nejlepší televizní soutěž,alespoň co já kráčím po tomto světě.Žádné hlasování podle sms,kdo vypadne a kdo ne.Žádní tragičtí zoufalci ve vyvolených nebo ve velkém bratrovi,žádná úžasná elegance,či hlas jak zvon,ale normální lidské dovednosti a fyzická zdatnost.A proč?Kvůli 10 miliónům?Těžko.Už jen díky těmhle pár faktům,díky kterým se nedívám na "moderní" soutěže,bych nejradši dal hvězdiček 10 a každou další navíc za každý díl,ve kterém vyhráli Češi.. =o) (26.06.2007)

Asi nejlepší sportovně-soutěžní seriál co kdy Č(S)T vysílala. Tohle byla vždycky sranda - i když pravda nakonec trochu jednotvárná, protože většina soutěží spočívala v tom něco někam přenést a nezabít se při tom a pokud možno zkazit to soupeřům. Díky tomuhle pořadu vím, kde je Algarve (tam jsem tenhle název slyšel poprvé), poprvé jsem tam slyšel Dvořákovu předehru Domov můj (i když jsem tenkrát ještě netušil, že to je právě ona), díky tomuhle pořadu se mi taky tříbilo vnímání jednotlivých států Evropy - Malta vždycky na chvostu, nejobvyklejší vítězové Italové nebo Britové, Řekové také většinou bída..., nebo naše oranžové nejprve CS a pak už CZ - díky tomuhle pořadu jsem si tak nějak uvědomil, že se Československo rozpadlo (bylo mi 7, takovéto věci jsem moc nevnímal... :-) ). Mimochodem věděli jste, že celou myšlenku tohoto pořadu má na svědomí někdejší francouzský prezident deGaulle kladoucí si za cíl spřátelit mezi sebou zase trochu Francouze a Němce, jejichž vztahy nebyly od konce války úplně nejlepší, zde formou veselého sportovního zápolení? (20.08.2012)

Já na Hry bez hranic koukal od mala, a nepamatuji si, kolik dílů jsem dohromady viděl. Ale jednou ze Spolany Neratovice vypustili omylem chlór a ten hnusnej tmavej mrak si to hnal přímo na naší vísku, směr Stará Boleslav. Když jsme se to od bratra, co tenkrát dělal u vojáků dozvěděli mobilem, okamžitě jsme zatáhli rolety, veškeré díry ucpali a čekali v temnu co bude dál. Jediné co jsme v tu chvíli mohli dělat, bylo pustit televizi a když jsem přepnul na jedničku, proháněli se na obrazovce Hry bez hranic. Okamžitě jsem zapomněl na nějaký chlór, který si přitom vál kolem našeho baráku a sledoval zábavu, která mě dokázala bavit tolikrát a za takových okolností, že by to kromě Pevnosti Boyard nedokázala jiná. (10/10) (08.02.2007)

Velmi oblíbená soutěž mého mládí. Díval jsem se pravidelně a našim vždycky fandil jako o život. Pokud si dobře pamatuji, docela jim to šlo a pravidelně končili na stupních vítězů. Zajímavě vymyšlené soutěže, napínavé provedení, originalita a hlavně příjemná zábava. Popravdě si ani neuvědomuji nějakou podobnou soutěž. Docela bych se na to i někdy znovu podíval. Zasloužené čtyři hvězdy. (20.05.2016)