28 týdnů poté

Tu vyváženost, kterou mělo 28 dní poté, to rozhodně nemá. To byl prostě film, kde jsem si ani v jedné chvíli neřekla: "Jezukriste, toto je teda kapitulární krávovina a scenárista by si měl dát kolečko kolem Velkých kanadských jezer, aby se naučil vážit si lidského času." A tady jsem si to řekla. A ne jednou, bohužel. A neustálé vykrádání hudebních motivů z prvního filmu naznačuje absolutní nepochopení pojmů dramaturgie nebo dávkování. Naopak se vzývá pojem bezduchá recyklace. Možná film obsahuje pár solidních motivů, do kterých když se snažím vcítit, tak mi začne srdce krvácet, ale není tu žádný čas na rozvoj postav, na ponor do atmosféry, na vznik smyslu. I intimní rozhovory jsou paralelně prostříhané s něčím dalším, je to jen další z mechanických složek produktu na zadání. (10.04.2010)

Jako cekal jsem vic, ne ze bych byl vylozene zklamanej, ale film trpi klasickejma problemama hororu. Zacatek me navnadil, ta uvodni akce s nakazenejma byla totiz fakt libova. Jenze pak je 45 minut kecani, zabery na opusteny mesto a podobne a krome par drobnosti se nic moc nedeje. Pak se rozjede zaverecna pulhodinka, ktera spis pripomina akcni film. Ale celkove je ve filmu par slusnejch lekacek, atmosfera dobra, ale ne nak zvlast hororova, spis to bylo napinavy. No a kdyz dojde na nakazeny, tak to je fakt masakr, reziser nakou tu krev neresi, takze to lita vsude (vrtulnik rulez) a je to fakt rychly, brutalni a smrtici. Bohuzel taky trochu zmateny. Potesil me Robert Carlyle, netusil jsem, ze tu hraje, akorat me sralo to neustaly cpani otce do deje, to bylo fakt opruz. Celkove se jedna o dost krvavej a napinavej horurek s dobrou hudbou, ale stejne to na vic nez slabsi 4* nebude. (11.10.2007)

Sice je 28 Weeks Later o několik let mladší než díl první, avšak po technické stránce mu nesahá ani po kotníky. Tam kde se Boyle nebál ukázat dravost a syrovost, spojenou s precizní prací ruční kamery, tam Fresnadillo jen pátrá jakým směrem se vlastně ubírat. Devadesát procent akčních sekvencí je naprosto nepřehledných a místo naturalistického survivalu tu máme kečupové exhibice typu vrtulník na poli, nebo střelba na civily. Samotný scénář je otřesně děravý. Několik kliček je opravdu na pokraji demence a fakt, že postavy jsou relativně nepředvídatelné - to znamená, že divák nemá tušení kdo kdy natáhne brka - je sice pěkné, ale v záplavě režijní neschopnosti, technické impotence a scénáristické nedotaženosti to opravdu není východisko. (02.05.2008)

Pro všechny, kteří kdy přemýšleli o tom, jak by vypadala taková ‚pandemické after-party‘, přináší Juan Carlos Fresnadillo velmi (ne)uspokojivou odpověď. Zázraky tenhle španělský talent sice neumí, ale napumpovat film dynamikou, vyházet cokoliv, co byť jen zavání kompromisem, a vše okořenit pořádnou porcí beznadějné atmosféry zvládá na jedničku. Za doprovodu perfektní Murphyho hudby a s ansáblem výborných herců (Jeremy Renner se do uniformy na plátně narodil) nabízí vysokou porci adrenalinové zábavy, korunované hned několika vrcholy. Vyčítat tomu sice lze mnohé, ale ten film je jako zdatný chameleon, kterého budete obdivovat o to více, jestliže do jejich pavilonu nechodíte třikrát týdně. (05.08.2009)

Natočené je to dobře, útok na dům úplně na začátku vás naplní optimismem, nicméně pak se dostaví scénáristické křeče. Všimli jste si, že kdykoli se v hororu objeví americká armáda, nepřinese to snímku mnoho dobrého...? Nejinak je tomu tady, plusem je jen vrtulník kosící zombíky. Po technické stránce není snímku příliš co vytknout. Vyzdvihnul bych taky hudební podkres. Ačkoli se jedná o poměrně dobrou zábavu, za svým předchůdcem o chlup zaostává. Konec dává tušit jediné - 28 Months later... No, proč ne. (17.11.2007)